Dívka Labyrintu [DOKONČENO]

Part 1-Otevři oči

"Timi?"oslovila mě Teresa."Hm?"odpověděla jsem.Spánek se už dobíval."Proč jsi přišla tak dlouho?"zeptala se Teresa a já slyšela jak se otáčí na bok.Otočila jsem se taky.I přez tmu které v pokoji panovala jsem přesně věděla z kterého místa se na mě dívají ty dvě modré kočičí oči."To neřeš."odbyla jsem ji."Fajn...Ty a Newt...obdivuju vás."řekla mírně přiškrceným hlasem.Pousmála jsem se."Proč?" "Že i přes to všechno se furt tak milujete.Jste zasnoubení.Víš...já no,..."soukala ze sebe."Vím to Tereso.Je to celkem poznat,ta banda chlapů si toho ani nevšimne,ale to jak se na sebe díváte mluví za vše."tiše jsem se uchechtla."Díváte?Ty myslíš,že se mu líbím taky?"překvapení v jejím hlase mě zarazilo."Jistě.Neboj...To nějak vymyslíme."v tmě jsem nahmatala její rameno a pohladila ji.Při mém doteku sebou mírně zachvěla,ale věděla jsem že se usmívá.Nebo jsem si to myslela."Ale teď už mě nech spát,Tery!"ušklíbla jsem se a překulila se na druhý bok.Za pár minut jsem usnula tvrdým nerušeným spánkem.

Probudilo mě tlumené světlo a šouravé kroky směrem do koupelny.Tiše jsem zaklela.Teresa neumí chodit nijak potichu.Z koupelny se ozvalo tečení vody.Ona si fakt snad dává sprchu.Lehla jsem si zpátky na postel.Všude panovalo ticho,pokud tedy nepočítám proud tekoucí vody z koupelny.Ležela jsem takhle nehybně ještě asi 10 minut když jsem z ničeho nic uslyšela.Několik tupých nárazů,kovu o kov.Posadila jsem se na posteli.Co to k sakru je? Další náraz,další a další.Teď už jsem se začínala fakt bát.S dalším nárazem se dveře prutce otevřeli a dovnitř se nahrnul Newt a Thomas.Uviděla jsem je a uklidnila jsem se."Newte!"vyjekla jsem a seskočila jsem z postele takovou rychlostí až jsem škobrtla a spadla mu rovnou do náruče.Stiskl mě v pevném objetí."Co se děje?Proč jste vyrazili dveře?"vyhrkla jsem."To je na dlouhé povídání."odbyl mě Thomas."Kde je Teresa?"vyhrkl a zmateně se rozhlížel po místnosti."Šla do koupelny."řekla jsem otráveně.Thomas se mihl kolem mě a sáhl po klice.Newt ho však pohotově zastavil."Tommy,jsi zvyklej bydlet s bandou kluků,nemyslím si že je vhodný líst na holčičí záchody."připoměl mu Newt."To je fakt,"připustil Thomas."Jdi tam ty Timids."Naštvaně a šokovaně jsem na něj koukla."To nemyslíš vážně?"zavrčela jsem."Všechny sem přivedu a uspořádáme schromáždění.Nesmrdí to tady a neřvou tu raplové."Ozval se Minho.Kde ten se tady vzal.Přibelhala jsem se i k němu a rychle ho objala."Doufám že sebou hodí."zažbrblal Thomas.Vrátila jsem se nechápavě zpátky k Newtovi."O čem to Minho mluvil?"zeptala jsem se."To je na dlouhý vyprávění."zažbrblal.Minho odešel pro ostatní kluky a Thomas nervozně chodil ze strany na stranu.Newt se na mě láskyplně usmál."Jsi v pořádku."zašeptal mi do ucha."No jistě že jsem,proč bych jako neměla bejt?"odpověděla jsem mu šeptem."Ale to nic."pousmál se.Ohlédl se a přitiskl mě ke stěně.Pousmála jsem se.Furt jsem byla v mírném šoku,ale tohle se mi líbilo.Naklonil se a začal mě líbat.Nebránila jsem se,jeho polibky byli tolik plné něhy,začali se mi podlamovat kolena a Newt si mě k sobě víc přitiskl.Bývala bych si ani nevšimla že se sem hrnou další Placeři nebít vrzání postelí."Ehm,"ozvalo se ode dveří.Minho."Nerušíme?"uchechtl se."Vlastně jo rušíte,kámo."zakřenil se na něj Newt.Tiše jsem se zasmála.Newt propletl své prsty s mými a sedli jsme si spolu na spodní palandu.No spíš já seděla na něm.Ruce měl obmotané kolem mého pasu a stále mě držel za ruku.Cítila jsem se v bezpečí.Ozval se zvuk splachování záchodu.Bylo slyšet krátké tečení vody a pak už jen kroky.Klika na dveřích se pohnula.

Ads by InformationAd Options

Osoba která stála ve dveřích ale nebyla Teresa.Ba vůbec ne.Thomas vykročil a chystal se osobu ve dveřích,zarazil se když si uvědomil že ve dveřích vůbec nestojí Teresa.Byl to kluk.Dovolím si tipnou že zhruba starí asi jako Thomas.Na sobě měl stejné oblečení jako kluci.Měl olivovou pleť a krátké,tmavé vlasy.Na můj vkus i pohledný.Tvářil se stejně udiveně jako mi všichni.Nechápu proč se na mě Newt tak vyčítavě podíval a jak jsem si po chvíli všimla nebyl sám."Co je?Nekoukejte na mě tak,já nevím kdo to je.Co čekáte,že jsem si vyměnila Teresu za tohohle kluka abych si měla po nocích co užívat nebo co?"štěkla jsem nepříčetně.Newt mě konejšivě pohladil po rameni."Kdo jsi?"zeptal se nepřívětivě Thomas."Kdo jsem?"odvětil se sarkasmem chlapec."Kdo jste vy?" Newt mě ze sebe opatrně schodil a přistoupil k chlapci blíže než Thomas,celí napumpovaný hněvem."Nezahrávej si s náma.Jestli sis nevšim máme proti tobě celkem dost slušnou převahu.Tak dělej,vysyp kdo seš." Chlapec si založil ruce na prsou a změřil si Newta pohledem,celí jeho zjev najednou vypadal vzdorovitě."Tak fajn.Jmenuju se Aris.Co dalšího by jste rádi věděli?" Dobře,možná byl docela i hezký,ale choval se jako nafoukanej frajer."Jak ses sem dostal?Kde je ta holka,co tady včera večer spala s Timids?"vyštěkl na něj Thomas."Cože?Holka?Jaká holka?Byl jsem tady sám už od chvíle kdy mě sem včera večer zavřeli.A nevzpomínám si že bych tady usínal s nějakou holkou,natož se dvěma." Thomas se naštvaně otočil a ukázal."Tak hele,tamhle na tej cedulce venku na dveřích se píše její jméno,to znamená že je to její pokoj.Pokoj Teresi....Agnes.O nějakým čónovi,jménem Aris ani slovo."Thomas začínal s každou větou zvyšovat svůj hlas o jeden stupeň.Tímhle tempem zachvíli bude Thomas vřískat."Hele kámo,rád bych ti pomoh ale je mi líto.Včera večer mě sem zavřeli.Ani nevím jak se tady vzala holka,natož kam se poděla ta druhá.Před nějakejma 5 minutama jsem se vzbudil,šel jsem si dát sprchu a na záchod.Ani jsem si nevšim támhle tej."řekl Aris a ukázal na mě."A jméno Teresa Agnés jsem nikdy ani neslyšel.Jemi líto,rád bych ti pomoh." Byla jsem si na 70% jistá že Aris mluví pravdu.V jeho očích se míhalo zmatení a vyděšenost.Thomas si vyměnil pohled s Newtem."Kdo tě sem včera večer zavřel?"zeptal se zmateně Newt.Aris bezmocně zvedl ruce a poté je nechal spadnout zase dolu."Já fakt nevim,kámo.Nějaký chlápci s bouchačkama,zachránili nás a tvrdili že teď bude všechno dobrý." Vyměnila jsem si s ostatními zmatené pohledy."Před čím vás zachránili?"zeptal se Thomas už trošku milejším tónem.Aris sklopil zrak k podlaze a smutně svěsil ramena.Vypadalo to jako když na něj někdo položil těžký balvan vzpomínek.Povzdechl si a zvedl svůj pohled zpět k Thomasovi."Před Labyrintem,kámo.Před Labyrintem."

*Ahojky lidičky!!! :3 Tak se vám zase ozývám po staletí.Omlouvám se že teď dlouho nic nebylo! :( Mám teď svých starostí až až,ale mám dobrou zprávu že se mi zase vrací psací nálada takže možná budou kapitolky častějc.Snažím se aby byla alespoň jedna týdně.Víte,má babička nakonec boj se zákeřnou rakovinou prohrála a já teď dost dlouho neměla chuť psát nebo dělat jakoukoli jinou mou oblíbenou aktivitu.Kdykoliv jsem se dokopala k tomu abych alespoň napsala pár řádků vždy se na tom až moc odrazil můj smutek.Teď už se ale cítím líp a mám chuť zase světu ukázat co v mé maličkosti je! :) Děkuju že jste trpěliví a že se vám mé psaní líbí.Dále bych chtěla poděkovat za neuvěřitelných 3.4K! :O ♥ Jste dokonalý,mnohokrát děkuji ani nevíte jak moc mi to dělá radost! (P.S.:Vým že ten song se k tomu moc nehodí,ale celé je to psané u téhle písničky.) :)

S pozdravem vaše Timids...♥