Real

týden 1. (11/13)

„Mám prosbu." Začala pomalu. Louis se na ni zvědavě podíval a nechal ji pokračovat. „Včera jsem vedla debatu s Jayem. Byl docela zničenej a myslí si, že se nedostane do týmu. Podle mě je to blbost, víš, jak dobře hraje." Brunetka se odmlčela. Hoch přikývl. Spolu s ní a Hannou navštívil už několikrát zápas jejího bratra a musel uznat, že hrát uměl docela dobře.

„Nemohl bys ho chvíli trénovat? Mám pocit, že kdyby se ještě o trochu zlepšil, zvedlo by mu to sebevědomí. Chodila bych někdy s váma jako podpora."

Louis chvíli přemýšlel a pak souhlasil. „Sice je to dlouho, ale myslím, že bych s ním mohl něco málo provést." Zašklebil se. Brunetka si v duchu oddechla. Ačkoli dopředu předpokládala, že kamarád souhlasit bude, byla tu ještě minimální náhoda, že by nechtěl. „Děkuju."

Vřele se na ni usmál. "Tak kdy bych měl začít s tréninkem?" zeptal se.

Brunetka pokrčila rameny. „Nevím, to by ses musel domluvit s Jayem."

„Tak já mu večer napíšu."

***

„Jayi!" vykřikla brunetka hned, jak za ní práskly dveře. Rychle zula boty a prosmýkla se kolem kuchyně s letmým pozdravem směrovaným rodičům. Vyběhla schody a otevřela dveře pokoje jejího bratra. Seděl na židli, k ní zády a na počítači pařil nějakou strategickou fantasy hru. Měl nasazená sluchátka, takže ji nemohl slyšet. Přišla k němu a poklepala mu na rameno. V okamžiku naťukal nějakou zkratku, hra se zastavila a on si sundal sluchátka.

„Co děláš?" podíval se na ni zmateně.

„Mám novinu. Domluvila jsem to s Louisem, bude tě trénovat. Říkal, že ti ještě večer napíše, abyste se domluvili." Říkala to s úsměvem na rtech, protože byla ráda, že pro svého mladšího bratra udělala nějaký dobrý skutek. Jay se na ni zkoumavě zadíval. „To už je jedno. Trenér dneska oznamoval hráče." Poté si znovu nasadil sluchátka a chystal se vrátit ke hře. Dřív než ji však stačil znovu spustit, brunetka mu sluchátka sundala. Nehodlala odejít jen tak, bez výsledku. Jay po ní vrhl naštvaný pohled.

„A?" Madeline chtěla, aby jí to řekl až do konce.

„Jsem v týmu, ale jenom jako náhradník." Procedil skrz zuby.

„To je ale taky dobrý, ne?" Brunetka v tom viděla jistou šanci. Jayův výraz vystřídal hned několik výrazů, ale usadil se znovu na předchozím, dobře nacvičeném naštvaném. „Ty si myslíš, že je to dobrý? Fajn, je to pořád lepší než být naprosto odepsanej, ale víš vůbec, co to je, vystupovat tam pod nálepkou náhradník? Znamená to, že si nikdy víc nezahraju. Oni mi už nedají možnost."

Brunetce se v hlavě zase začala otáčet kolečka. „Jayi, vím, že seš naštvanej. Chápu to, čtyři roky jsi byl v týmu a teď najednou nic, ale být tebou, neviděla bych to tak černě jako ty. Mám tím na mysli, že trenér už tě zná a ví, že jsi skvělej hráč. To, že teď patříš mezi náhradníky, ještě nic neznamená. Když budeš pravidelně trénovat s Louisem a předvedeš se trenérovi, jak ses zlepšil, určitě se tam dostaneš. Teď si to nemyslím, teď to vím." Brunetka chtěla, aby její slova měla váhu. Musela jim věřit, musela způsobit to, aby jim uvěřil i její bratr.

Chvíli bylo ticho. A nakonec, když už se zdálo, že celá tahle akce padne jedinou odpovědí, Jay na to kývnul.

***

V jejím pokoji svítila pouze malá lampička na nočním stolku. Madeline seděla v posteli, s notebookem na stehnech a štíhlé prsty jí létaly po písmenkách. Psala si s Louisem.

On: Tak jsme s Jayem domluvení. První trénink se koná zítra ve 3 u mola. Půjdeš s námi?

Ona: Skvěle! Děkuju, že to děláš. Jo asi půjdu.

On: Neděkuj mi, dělám to rád.

Ona: Jsi nejlepší klučičí kamarád, jakýho holka může mít.

On: To mě těší. Ty jsi zase ta nejskvělejší holka, jakou jsem mohl potkat.

Brunetka si tu větu přečetla nejmíň pětkrát. Pak jen seděla a zírala před sebe. Tentokrát si byla vědoma, že se usmívá.

Ona: Dobrou noc a krásné sny Loui.

Zaklapla notebook, zasunula ho pod postel, zhasnula světlo, zachumlala se do peřin a než usnula, pěknou chvíli ještě zírala do tmavého stropu a přihlouple se usmívala.

***

Pozn.autorky
Takže zdravím všechny!
Už zase jsem lajdák a nepřidala jsem nic pěkně dlouhou dobu. Doufám, že mi odpustíte. Tahle část je krátká, já vím. Klidně jsem ji mohla scucnout dohromady, ale to jsem nepředpokládala. Snad vám to tak nevadí. Každopádně, když jsou teď ty Jaráky, mám hodně času na psaní, tak se těšte. tentokrát se těšte opravdu, jelikož slibuju, že vážně přidám ještě něco do konce týdne.
PS: Děkuju za votes atd. a musím vám oznámit, že Real už má přes 600 přečtení, takže jako WTF? Skvělý! Nebo možná víc než skvělý, parádní. Ach děkuji, děkuji!
Btw. Taky douám, že se vám povedlo pololetní výzo..a jestli ne, tak nevadí, jsem si víc než jistá, že na to závěrečný to napravíte a jestli taky ne, tak už mi zbývá říct jenom to, že známky nejsou, až tak důležitý! Dobrou noc a krásné sny. :)
Terka :))