Real

týden 1. (12/13)

Brunetka koukla na hodiny, 14:45. Odložila knížku a přešla ke skříni. Převlíkla se do volného tílka a svých oblíbených šortek, z věšáku sebrala plátěnou tašku, do které vložila pár věcí a zamířila dolů. Když procházela kolem Jayových dveří, zvolala „Odcházíme, pospěš si!" Doufala, že její bratr se už alespoň chystá.

Kupodivu, dole nečekala ani pět minut, když zaslechla kroky. Jay seběhl schody a zamířil k botníku. Mezitím, co si obouval sportovní tenisky, k nim přišla jejich máma.

„Jdete teda trénovat?" zeptala se. Brunetka kývla. Stály tam v tichosti, dokud si hoch nezavázal druhou botu.

„Tak si to tam užijte." Popřála jim a natáhla ruku k synovi. Jay ucukl. „Mami, už nejsem dítě."

„Ale Jayi.." Chtěla něco namítnout, ale to už byl Jay dávno ze dveří pryč.

„Musíme počkat, až dospěje." Zasmála se Maddy a líbla matku na tvář. „Uvidíme se večer." Vyšla ven a ještě zaslechla matku, jak dodává, aby si dali pozor a nevrátili se moc pozdě.

S Jayem šli v tichosti vedle sebe. Stará baseballová pálka se občas odřela o zem a vydala nepříjemný zvuk. Když už se to opakovalo asi po šesté, dívka už to nevydržela. „Mohl bys tu pálku, prosím tě, zvednout?" vybídla ho. Bratr neodpověděl, jen si přehodil pálku přes rameno a šel dál.

„Co se děje?" Otočila se na něj sestra.

„Nic." Vyšlo z něj po chvíli.

„Ale no tak, Jayi."

„Ty se nikdy nevzdáš, že ne?" zachmuřil hoch. Ta věta brunetku docela rozveselila.

„Ne." Broukla, spíš sama pro sebe, než pro něj.

„Nevím, jestli to k něčemu vůbec bude." Řekl.

„Taky nemám tušení, jestli to k něčemu bude, ale když to nezkusíš, tak to nezjistíš."

„Fajn."

I po tomto zvláštním rozhovoru mezi sourozenci, bylo znát, že se atmosféra mezi nimi značně zlepšila.

Na sraz dorazili přesně ve tři. Louis už tam čekal. Seděl na molu a zíral na moře.

„Hej, trenére!" zavolala na něj Maddy. Louis se okamžitě otočil, a když spatřil dívku i jejího bratra, zvedl se a zamířil k nim s milým úsměvem na rtech. Vlasy měl sčesané na bok a připlácnuté tmavě modrou kšiltovkou New York Yankees. Slušelo mu to.

„Nazdar, vy dva! Připravenej?" Mrknul na brunetku a pak se obrátil na Jaye, který mírně přikývl.

„Budem muset jít na hřiště u St. George's park. Většinou je tam prázdno." Uculil se Louis. Všichni se tedy společně vydali k zmíněnému hřišti. Louis navázal řeč s Jayem, který se po chvilce jeho přítomnosti jako zázrakem uvolnil a vypadalo to, že se snad i dobře bavil. Brunetka šla tiše vedle nich a poslouchala jejich konverzaci o baseballu; byla ráda, za oba. V tu chvíli se jí vybavil včerejší večerní chat s Louisem. Ty jsi zase ta nejskvělejší holka, jakou jsem mohl potkat. Doufala, že jí nezrudly tváře, i když si byla jistá, že by si toho ani jeden z jejích společníků nevšiml.

Dojít k místu, kde měli trénovat, jim trvalo jen pár minut. Byla to větší obdélníková plocha, místy porostlá nízkou trávou. Kromě nich tam nikdo nebyl. Zamířili k protější dřevěné lavičce.

„OK, takže začneme?" ozval se Jay. Louis souhlasil. Brunetčin bratr se obrátil k hřišti, zatímco Louis si ještě přeměřil brunetku.

„Omlouvám se, že jsem tě sem dotáhl." Řekl jí.