Real

týden 1. (5/13)

Potom, co jejich třídní zmizel z učebny, nastalo hrobové ticho, které vzápětí přerušilo sebevědomé odkašlání muže, stojícího u katedry. „Posaďte se prosím." Všichni se mlčky posadili. Každý trpělivě čekal, co z něj vypadne.

„Dobrý den, jak už jistě víte, následující školní rok budu vaším učitelem Anglického jazyka, jelikož vaše předchozí vyučující, paní Finnová šla do penze. Jmenuji se Harold Styles, pro vás - profesor Styles." Brunetka ho vnímala tak trochu mlhavě. V hlavě se jí kolečka rozmotala na plné obrátky. Tvořila si na něj nějaký kloudný názor, o který by se později mohla s Hannou a Louisem podělit.

„Byl bych rád, abychom spolu dobře vycházeli. Budu s vámi jednat na rovinu, ale od vás chci to samé ke mně. Když se na něčem domluvíme, chci, abyste to splnili, pokud možno co nejlépe. Na oplátku vám budu shánět, co nejlepší materiály a pořádně vás připravovat na zkoušky. Bohužel, jestli to nebude fungovat, tak ode mě nečekejte žádnou snahu ani soucit. Vlastě to bude jen na vás." Odmlčel se. Proslov to byl silný a motivační, to musela uznat, ale na druhou stranu jí tam až moc vadila značná dávka arogance. Ta slova působila jako kýč.

„Ale mého kecání už bylo dost. Napadlo mě, že když už jsem se vám představil já, mohli byste se představit zase vy mě. Například řekněte své celé jméno, a aby to bylo pestřejší, tak můžete přidat nějaké vaše hobby." Navrhl a očima přelétl celou třídu, která se ráz naráz probudila z transu. Představování? To neznělo jako špatný nápad, ale dívka by se tomu zrovna teď a tady radši vyhnula. Nebyla stydlivá, spíš se prostě v tuto chvíli nechtěla zapojit.

„Tak začne třeba tady slečna v bílém." Ukázal na Helen, která ho neúprosně propalovala pohledem. Samozřejmě, že si vybral zrovna ji. Byla to ta největší kost ve třídě.

„Jsem Helen Hackettová, a i když to o mně moc lidí neví, miluju čtení, no a hraju golf." Představila se a trojice v zadních lavicích se nestačila divit; ostatní spolužáci se raději také nevyjadřovali, jelikož si s ní nikdo nechtěl zahrávat. Styles se na ni zaujatě podíval a kývl, přičemž se mu jeden koutek nepatrně vytáhl nahoru a způsobil mu menší ďolík ve tváři. Bože - pomyslela si brunetka a pominula ten fakt s ďolíčkem. Pozorně sledovala tu podívanou mezi profesorem a Helen, která se jí víc a víc znechucovala.

„Tak někdo další, honem! Třeba vy, ať to jde popořadě." Pokynul Sarah. A tak to šlo dál a dál. Jeden po druhém říkali svá jména a záliby. Brunetka se musela občas s ostatními zasmát, jelikož poznámky, které pronášeli někteří kluci, byly dokonale vtipné; avšak neposlouchala každého, protože si ještě ujasňovala ten svůj názor. Nepřítomně se koukala do třídy a uvažovala. V hlavě měla neobvyklý nepořádek. Její myšlenky se toulaly tam, kde neměly a jí to nešlo na rozum. Co se to zase děje?

Přemýšlet přestala teprve, když ucítila nepatrné dloubnutí do ramene a hlas své kamarádky.

„Co?" otočila se k Hanně a žádala vysvětlení, které bylo nahrazeno zvučným melodickým hlasem profesora odněkud zepředu.

„Čekám, až se mi představíte, slečno!"

Brunetka se otočila za hlasem a okamžitě zachytila jeho intenzivní pohled, jenž směřoval právě jejím směrem. V té chvíli, jako by se pro všechny okolo ní včetně učitele, zastavil čas a ona byla uvězněna ve spárech, v okovech jeho pohledu. Snažila se kloudně myslet, snažila se najít nějaký důvod, proč se cítila právě tak. Stěží odvrátila zrak, a když to udělala, jakoby se čas znovu rozjel a ona si začala uvědomovat oči jejích spolužáků, které ji zvědavě sledovaly. Cítila se pod tlakem. Byla středem pozornosti ve vypjatém momentu. Začaly jí pomalu rudnout tváře. Mlčela. V té chvíli se jí na jazyk neprodrala žádná hláska. Věřila tomu, že i kdyby se zkusila promluvit, nepovedlo by se.

„Tak?" změřil si ji profesor, kterému na obličeji momentálně hrál arogantní téměř posměšný výraz.

Maddy na sucho polkla. Tohle by přece neměl být těžký úkol, tak proč se mi tohle děje? Očima se snažila vyhýbat těm jeho- a vůbec -všem očím ve třídě, naneštěstí ale omylem přeci jen vytvořila jedno zvláštní spojení. Celou svou myslí propadla modrým zpěněným vlnám, které jí poskytly štít i ochranu. Usmál se na ni. Věřila mu. Věřila mořím v jeho očích i úsměvu, který zvedal palce nahoru, říkaje: „Ty to zvládneš, jen do toho." Pocítila náhlou úlevu, způsobenou povolením pevně zasukovaných nervů.

Znovu se podívala na profesora, ale tentokrát to bylo jiné. Už neměla ten zmatený pocit, jenž by v ní spolu s jeho pohledem vyvolal chaos. Tentokrát byla odhodlaná jít rovně a nezastavovat se, skočit do toho po hlavě, hrdě.

„Madeline Ondersonová, přemýšlení." Řekla. On se na ni chvíli jen tak díval, načež se přihlouple pousmál.

„Vaše hobby je zjevné, ale byl bych rád, abyste byla příště trochu pohotová. Nechci tu s vámi strávit celý den." Okomentoval ji. Z první řady zaznělo pár přiškrcených posměšků, ale brunetka na sobě nedala najevo, žádnou emoci. Pravdou bylo, že uvnitř začínala pěkně pěnit, jak byla dopálená jeho neomaleným jednáním. V tu chvíli, už na něj měla názor jasně vytyčený. Právě se projevil jako arogantní, neohleduplný, nevychovaný a namyšlený frajer. Rozhodně se tak nezařadil mezi lidi, se kterými by se chtěla v budoucnu nějak paktovat.

Hned po zvonění na přestávku se otočil na podpatku a odešel.

„Seš vytočená." Poznamenala její kamarádka, když se vydali na následující hodinu.

„Víš, občas mi přijdeš jako jasnovidka. Jak tě to napadlo?" odsekla jí brunetka se značnou dávkou ironie.

„Tak promiň." Bránila se Hanna, která byla zjevně taky úplně mimo.

„Je to debil." To promluvil Louis, který až do teď mlčel a poslouchal dívky. Maddy s jeho názorem naprosto souhlasila, ale nebyla zrovna v takové náladě, aby byla schopna nahlas přisvědčit a přidat k tomu ještě několik peprných poznámek.

„Ale sexy debil." Zabrblala si Hanna pod nos a brunetka raději dělala, že ji ignoruje.

***

Pozn. autorky

Takžeee- Ahojte!
A teď se vás ptám, jako vážně? Za chvilku bude mít Real 100 přečtení a mě to nejde na rozum. Já chápu, že oproti jiným 'slavným' povídkám to není moc. Je to takový malý číslo, ale pro mě to znamená neuvěřitelně mnoho. Chtěla bych taky mockrát poděkovat lidem, kteří dali Real šanci a čtou to.. a taky těm, kteří projevují nějakou aktivitu na hvězdách a komentářích. Holky (doufám, že jste všechny holky :D) fakt, jste úplně super a pokaždý mi TO NĚCO MÁLO zvedne náladu, tak o 100%. Teď se taky usmívám jak měsíček na hnoji a to jenom píšu tady tu pitomou poznámku.
A teď k tomuhle dílu. Poprvé se tu nahlas projeví zvláštní profesor Styles, ale Maddy ani spol. z toho nejsou nadšení, nebo že by byli? Co myslíte? :))))) Terka.