Real

týden 1. (7/13)

Probudil ji zvuk budíku. Zkoušela ho ignorovat, a proto se přetočila na břicho a přes hlavu si přetáhla polštář, ale nepomohlo to. Ten zvuk byl tak otravný, že to bylo k nevydržení. Znechuceně se zvedla a praštila do toho pitomého přístroje. Okamžitě přestal vydávat pištivý zvuk a brunetka si oddechla, ale na další spánek či podřimování neměla nejmenší pomyšlení, aneb úkol budíku byl splněn. Sedla si na okraj postele a šlapkami se zabořila do chundelatého koberce. Bylo to velmi příjemné. Otravná časokrabička hlásila 7:30. Fajn-dneska nehrozilo, že by zaspala, i když jí mohl ještě ujet autobus nebo se mohla přihodit nějaká jiná nehoda. Ne! Dnes už ne. Vstala dobře naladěná a nehodlala nic měnit. Měla v plánu přijet včas, sejít se s Hannou a Louisem, a vysvětlit jim její včerejší konání. Byla zklamaná hlavně ze sebe. Včera se jí prostě nedařilo. Hned si vybavila Stylesův arogantní posměšný výraz, když čekal na její odpověď. Zakroutila hlavou, snažíc se myšlenku dostat z hlavy.

Maddy usoudila, že by bylo dobré něco sníst, a tak tedy vyrazila v krátkých šortkách a vytahaném šedém tričku do kuchyně na snídani. Jelikož měla právě dnes podle nového rozvrhu na devátou, v domě se nacházela opět jen ona sama. Z lednice vytáhla mléko, ze spíže lupínky Chocapic a ze skříňky bílou misku. Lupínky a mléko v misce smíchala, z příborníku vzala malou čajovou lžičku a odnesla si to ke stolu. Potichu jedla a vychutnávala si kakaové mléko.

Hned po snídani se vrhla na ranní hygienu a pak se šla obléct. Konečně si pečlivě rozčesala vlasy a nechala je volně rozhozené po svých zádech. Oblékla si džíny, pruhované černobílé triko a přes něj přehodila béžový kardigan. Její styl nebyl nikdy složitý. Nekombinovala nejrůznější styly, nedolaďovala nejmenší nedokonalosti. Volila nekomplikované a pohodlné kousky. Z šedého batohu vytáhla věci z předešlého dne a nahradila je jinými. Teď byla připravena odejít. Mrkla ještě pro jistotu na budík a pak už se vydala na zastávku.

Bylo příjemné ráno a brunetka jako vždy, se sluchátky v uších, rozhodně kráčela po chodníku. Přemýšlela, jak by mělo začít její 'vysvětlování', až potká Louise a Hannu.

Vystoupila z autobusu a mašírovala si to rovnou k bráně. Cestou kývla na Lukase, který ji míjel na skateboardu. No jo, byl s ním spřízněná duše. Podívala se směrem ke zdi a uviděla tam Louise i Hannu. Teď pro změnu čekali zase oni na ni. Vlastně byla ráda, že vůbec čekali. Krok po kroku se k nim blížila, ale ani jeden si jí nevšiml, protože oba byli až po uši zabraní v diskuzi. Blondýnka svá slova doprovázela výraznými gesty, takže se to zdálo, že se jedná o opravdu důležitou diskuzi. Dělala to totiž jen tehdy, kdy ji něco zaujalo či rozvášnilo. Brunetka byla zvědavá, ale hned, jak je pozdravila, oni ztichli a upřeli na ni své pohledy. Pozdravy jí opětovali, ale pak zavládlo ticho; velmi trapné ticho, protože ani jeden z přítomných nevěděl, co říct.

První se odhodlala Hanna, ostatně jako vždy. „Hele Maddy.." Ale byla přerušena brunetkou, která už to nemohla vydržet.

„Ne! Já se vám musím omluvit za to včera. Bylo toho na mě moc a uznávám, že jsem tu situaci zrovna moc nezvládla. Není to u mě běžný, to vím. Jediná myšlenka, která mě tehdy napadla, byla prostě zmizet." Vyplivla ze sebe slova, která jí ležela na mysli a kupodivu - Louis se usmíval a Hanna taky.

„Jasně, my to chápem. Vlastně se nic nestalo. Každej může být někdy podrážděnej a navíc, myslím, že to mizení máš stejnak ode mě." Zasmála se blondýnka a přitáhla si ji k sobě. Přidal se i Louis, který takové objímání nemohl odmítnout. Poté se všichni odebrali pomalu ke škole.

„Uvědom si, že jsme v tom vždycky s tebou. A ještě něco, všichni se asi po včerejšku shodneme na jedný věci - Styles je prostě nafoukanej magor." Řekl Louis cestou a Maddy znovu nabyla pocitu, že má ty nejlepší přátele na světě.

„Ale sexy nafoukanj magor." Zabrblala Hanna po chvíli, a narušila tak to ticho nevyřčených souhlasů. Louis i Maddy zasténali a brunetka dloubla blondýnku do žeber.

Hanna vyjekla smíchy. „A to bylo za co?" Ptala se na oko.

***

Pozn. autorky:
Ahojte! Takže dneska se asi moc nevyznamenám, protože přidávám pozdě a ještě k tomu krátkou část. Za to se vám omlouvám, ale za to se můžete těšit na příští, která by měla být už delší. Přiznávám se, psala jsem to až dnes, protože toho bylo před tím hodně, i když byli prázdniny. Byly Vánoce, měla jsem i narozeniny a pořád se někam chodilo. Ale kamkoliv jsem šla, přemýšlela jsem nad příběhem a vymyslela jsem spoustu zajímavých věciček! :) Tenhle díl mě napadl včera a řekla bych, že by se mohl povést. Jinak děkuji moc za přečtení, komentáře a hvězdy. Byl to jeden z nejlepších dárků na Vánoce. Snad se vám Real líbí. Pevně v to doufám. Děkuji za všechnu podporu! Terka :)

PS: Doufám, že jste si užili překrásné Vánoce a dostali to, po čem jste toužili. :)
PS2: Jenom, aby jste taky byli v obraze - příběh se odehrává v Austrálii. Pardon, za pozdní info.