Real

týden 1. (2/13)

- Pár minut nato se ozval řinčivý zvonek, který oznamoval začátek hodiny a taky odstartoval letošní školní rok. Brunetka si to velmi dobře uvědomovala, ale své myšlenky si nechávala pro sebe. -

Všichni se postavili, když do místnosti vplul jejich třídní. Přes prázdniny se vůbec nezměnil. Dokonce ani opálený nebyl. Pan Barrymore byl mužíček s malou pleškou, vždy oblečený v tmavě modrém saku a plandavých džínsech. Všichni studenti ze třídy 4. Z, ho měli za velikou výhru, jelikož byl pověstný shovívavou povahou. Mohlo mu být něco málo před padesátkou a za ta léta, co učil, zřejmě změknul a teď ‚na stará učitelská kolena' byl velmi milý, ale také výborný učitel, ve smyslu, že jeho dynamické výklady měly hodně do sebe.

Mávl rukou a ostatní si sedli. Stoupl si za katedru a zapřel se rukama o stůl. „Takže, Zdravím vás, moji milí studenti." Očima přelétl svou třídu.

„Jak se tak koukám, jsme tu v plném počtu; dokonce ani pan Crawford nechybí. To mě těší." Celou třídou zašustil smích. Brunetka se podívala na chlapce v druhé lavici u dveří. Hnědé vlasy měl ulíznuté na patku a zrovna si upravoval brýle. I ona se musela zasmát. Michael Crawford byl jeden z mála lidí, se kterými moc nemluvila. Nebylo to z důvodu nějaké nenávisti, bylo to kvůli Michaelovu umu vycházet vstříc nehodám a nemocem. Snad každý rok měl nadměrné množství zameškaných hodin. Pamatovala si, že měl zlomené ruce, nohu, prodělal salmonelu i boreliózu a to byla určitě jen část jeho smůly. Když nad ním tak přemýšlela, napadlo ji, že s takovou, polovinu svého nešťastného života musel strávit na nemocničním lůžku.

Barrymore si odkašlal a začal zase mluvit. „Jistě víte, že máte před sebou poslední ročník. Bude propleten různými akcemi, jako maturitní ples, jiné večírky, poslední zvonění a třeba i nějakými výpomocemi na školních akcích." Všichni žáci se dali do výskotu. Nebyl snad nikdo, kdo by se netěšil na maturitní ples. Někdo z hochů radostně zapískal. Madeline se podívala na Hannu, která se široce usmívala a tleskala.

Profesor udělal znovu nějaké gesto, kterým třídu utišil a pokračoval.

„To byla dobrá zpráva a já vím, že vás to potěšilo. Není snad nikdo, kdo by se na maturák netěšil." Citoval brunetčiny myšlenky. „Bohužel vás musím zklamat, protože tyhle všechny krásy budou muset něco stát. Budou vás stát dřinu, krev a pot. Jste v maturitním ročníku, z čehož vyplývá, že na konci roku z téhle školy odejdete se splněnou zkouškou, která, teď vás asi nepřekvapím, nebude nijak jednoduchá. Být vámi bych se začal, co nejdřív pečlivě připravovat na jednotlivé otázky, které si vyberete." A pak povídal a povídal. Nezastavilo ho ani zvonění na přestávku a kupodivu, většina studentů ho neustále poslouchala, přeci jen to byly důležité informace.

„Jo a málem bych zapomněl, mám pro vás takovou menší, větší novinku, přeberte si to, jak chcete. Slečna Finnová odešla do důchodu, a tak škola našla jako náhradu nového profesora, který vás bude mít na angličtinu místo ní. Myslím, že už je ve škole, ale nevím, jestli vám ho představí ještě dnes. Každopádně, zítra začíná normální výuka, takže ho jistě brzy poznáte." Tentokrát nereagoval na vzrušený dav lidí ani na hloupé otázky, nejčastěji z řady Prcinek a začal znovu vysvětlovat. Maddy mírně vzhlédla od papíru a podívala se směrem na Miu a Lanu. Mluvili pravdu, byl tu nový učitel. Tím její myšlenky na nějakého cizince padly a hlavu zase sklopila k papíru.

Dívky vzadu, si stále zapisovaly poznámky ohledně nadcházejícího roku. Čím víc se brunetce zaplňoval sešit, tím víc se její duše naplňovala strachem. Uvnitř pomalu panikařila. Co, když se to nestihne všechno naučit? Co, když zase někam odjede? Co, když..? Rozlítané úvahy zmizely, když se jí Hanna zeptala, jestli nepůjde náhodou na záchod. Brunetka se podívala na profesora, který se probíral nějakými papíry. Zřejmě, už s výkladem skončil. Hodiny nad katedrou ukazovaly téměř konec hodiny, takže i celého dnešního 'vyučování'.