Real

týden 1. (10/13)

Už byl vážně pátek? Brunetce ten týden uběhl jako voda. Z části jí to přišlo poněkud děsivé, že čas ubíhal vážně hodně rychle, dokonce tak rychle, že si to nestačila ani uvědomit. Na druhou stranu se modlila, aby to tak bylo aspoň pro tento školní rok pořád. Všechno by uteklo mrknutím oka, měla by udělané zkoušky a přihlášku na vysokou by držela v ruce; pak by se to mohlo vrátit do zaběhnutých kolejí.

Brunetka si všimla staré paní, jež právě nastoupila do autobusu. Vypadala tak na 75 let. Dívka se rozhlédla okolo sebe, všechna sedadla se zdála být zabraná, a tak na nic nečekala, zvedla se a pokynula staré dámě; ta se na ní lehounce usmála a zamířila k nově uvolněnému místu. Brunetka se chytla tyče, aby neztratila rovnováhu a zahleděla se ven přes ušmudlané sklo vozidla. Oči jí volně sklouzávaly z jednoho objektu na druhý a nesoustředila se při tom na nic konkrétního.

S Louisem a Hannou se potkala jako obvykle u brány.

„Tak co, připravená na překvapení?" zeptal se jí Louis, který měl na sobě světle modré triko, jež mu perfektně ladilo s barvou jeho očí. Brunetka však nechápala, jaké překvapení, a tak se na něj zvědavě podívala a zeptala se jej, co tím myslel.

„No, přece tu angličtinu. Já myslel, že nad tím přemýšlíš ve dne v noci a ty si na to nakonec ani nevzpomeneš."

Brunetka na něj vyplázla jazyk. „Ty seš vážně takovej provokatér, Louii." Hoch se na ni zakřenil a dvakrát pozvedl rameny.

„Hlavně už pojďte!" Oba dva se otočili na Hannu, která se od nich mezi tím vzdálila a měřila si je od hlavy až k patě.

Jakmile vešli do haly, zamířili přímo ke zdi, kde se včera nacházel seznam. Dnes už tam nebyl. Jeho místo ale nahradil jiný, který se také hemžil spoustou jmen. Brunetka se ihned zaměřila na kolonku se Stylesem a očima přejížděla po jménech. Nic, nic, nic, až se konečně uviděla. Poslední jméno v kolonce bylo přesně to její, ještě s číslem ročníku, takže to nemohl být žádný omyl.

„Koukněte, jsem tam! On mě tam vážně připsal! Tyjo!" vydechla nadšením Maddy. Ještě pořád zírala na své jméno a pro jistotu si ověřila, že je ve správné kolonce. No vážně, všechno sedělo. Nevěřila svým očím a ještě jedné věci. Byla si dost vědoma, že na Stylese nebyla nijak milá, spíš naopak. Docela ji to zaskočilo, ale přistihla se, že se mírně usmívá.

„Tak to máme, Tomlinsone. Jsme v tom spolu." Dívka se konečně probudila do reality a uslyšela Hannin hlas.

„Skvělý, jsem vážně nadšenej." Pronesl ironicky jejich kamarád. Brunetka se podívala na seznam znovu a zapátrala po jménech blondýnky i modroočka. Po chvilce hledání uviděla obě dvě jména těsně za sebou v kolonce Výtvarné činnosti/fotografování. Vytřeštila oči.

„Ale notak, nebude to až tak zlý. Budu ti pomáhat." Zakňučela blondýnka, ale Louis zakroutil hlavou.

„Že já se vsázel." Nasadil zmučený výraz.

„O co se tu jedná? Jaká sázka?" zeptala se brunetka, která už se chtěla konečně dozvědět, o co tu šlo. Blondýnka i modroočko, se na ni otočili.

„Pamatuješ si ještě na tu rozlučkovou párty na konci minulýho školního roku?" začala Hanna. Maddy kývla, pamatovala si to až moc dobře.

„Louis se se mnou vsadil, že sbalí Nicole Cantrellovou. Byla jsem tak hodná a snížila své nároky jen na francouzáka, ale ani to nezvládl." Louis si založil ruce na prsou a zamračil se. „V sázce bylo, že kdyby vyhrál, kupovala bych mu celej školní rok svačiny, ale kdybych vyhrála já, chodil by se mnou na volitelňák, kterej bych si sama vybrala. Nic lepšího mě tehdy v tom stavu nenapadlo." Uchechtla se Hanna.

„Nemyslel jsem si, že bych to musel fakt udělat." Zabručel Louis. Hanna se na něj pobaveně podívala.

„A nebyl jsi to náhodou ty, kdo přišel s tím, že sázky se musí bezpodmínečně plnit, protože jinak ztrácí svůj smysl a pak by to taky nebylo čestný?" Louis zakroutil hlavou a jeho naštvaný výraz nahradil jeden poraženecký. Brunetka si vzpomněla na tu dobu někdy v prváku, kdy jim Louis rozhodně vtloukal do hlavy, že sázka je svatá a nikdy, za žádnou cenu se nesmí porušit, nikdy. Bylo to jako otcovské kázání, ale nakonec na to obě přistoupily.

Když dorazili do třídy, první kdo k nim přiklusal, byl Lukas. Přátelsky se na ně usmál a pozdravil.

„Už jsem se koukal." Mrkl na Maddy šibalsky. „Jaké máš dojmy?"

Dívka se zhluboka nadechla a rty se jí vzápětí roztáhly do obrovitánského úsměvu. „Skvělý, skvělý, skvělý!"

„Tady naše Madeline je totiž profík v přemlouvání." Objal ji kolem ramen Louis.

„Nojo, taky jsem valil oči. Tos musela být asi hodně přesvědčivá, co?" ušklíbl se Lukas. Brunetka ho zpražila zlým pohledem a hoch se raději s přetrvávajícím úsměvem na rtech vrátil ke svému skejťáckému gangu. Trojice se rozešla k svým lavicím, přičemž Louis měl stále svou ruku přehozenou přes brunetčina ramena. Ta rozhořčenost ze sázky ho ještě přešla.

„To mi připomíná, měli bychom to jít někam oslavit!" Podotkla Hanna, pokládajíc svou tašku na lavici.

„Neslavíme teď nějak často?" zeptala se brunetka žertem.

***

Hoch s dívkami teď seděl na proutěných židličkách před zmrzlinárnou. Přišli tak akorát včas, aby stihli zabrat poslední volný stolek. Všechna ostatní místa byla obsazená. S vlasy si jim hrál odpolední větřík, mezitím, co oni jedli své poháry.

„Tohodle se snad nikdy nenabažím." Pronesla blondýnka, olizujíc malou zelenou plastovou lžičku od vanilkové zmrzliny.

„Já nechápu, proč si dáváš pořád to samý." Koukla na ni brunetka.

Hanna k ní vzhlédla. „Hele, aspoň si pak nestěžuju, že mi nějaká příchuť nechutná, jako pán tadyhle vedle." Mrkla na Louise, který po kousíčkách uždiboval ze své kiwi zmrzliny.

„Tahle je dobrá." Broukl a brunetka se tomu jejich pošťuchování musela zasmát. Hanna se po necelé hodině omluvila, že bude muset odejít, a tak Louis s Madeline zůstali sami.

Brunetka si vzpomněla, že se Louise musí nutně na něco zeptat a v duchu si ještě vynadala, že si na to nevzpomněla dřív, i když teď se to zdálo jako nejlépe příhodná doba.

***

Pozn. autorky
Ahojda, takže znovu se cítím jako zrádce, jelikož jsem minulou neděli OPĚT nic nepřidala a dokonce jsem se vám ani nijak neomluvila, takže omluvte prosím nyní mé škaredé chování vůči vám (:D). Každopádně to mrzí i mě :(. Proto jsem se rozhodla přidat další kratší část už dnes (v sobotu večer). Jestli budu mít náladu, tak vám sem zítra přihraju druhou část.
Tahle kapitolka mě totiž neskutečně bavila psát. Já prostě miluju rozhovory mezi Hannou a Louisem, sama se u toho neskutečně pobavím.
Jinak, snad vám vynahradím tu nečekanou přestávku i o týdnu, jelikož další týden tu nebudu (budu na horách a nebudu mít možnost přidat další). Tak snad se bude líbit.
Jo a ještě jedna věc..Teda dvě věci.
1. Budu velmi potěšena za další hvězdičky, komentáře i sdílení.
2. Ohromě vám děkuji, protože REAL už má přes 550 hvězdiček a počet se nustále navyšuje. Jsem štěstím bez sebe, takže ještě jednou děkuju, jste má virtuální zlatíčka.
Vaše Terka :))
BTW: jestli jsou tu nějací fandové Imagine Dragons, tak už zveřejnili nějaká místa jejich turné v Evropě a ve středu budou ke koupi připravené vstupenky, takže :3333 (trošku větší feels)