Real

týden 1. (3/13)

Brunetka dorazila domů někdy kolem páté večerní. Odemknula dveře a vešla do předsíně. Hned jí obklopila vůně kuřecí polívky, která se linula z kuchyně. Udělalo se jí poměrně nevolno, jelikož se v jejím žaludku ještě převalovaly kousky hamburgeru od vydatného oběda. Rozsvítila a zula si boty, které si pak ještě prohlédla, aby zjistila, jestli nejsou nějak závažně poškozeny; nebyly. Rozešla se tedy do kuchyně. U sporáku stála její máma a míchala něco v hrnci, zřejmě tu polívku.

„Čau mami." Pozdravila ji dívka.

Žena v blankytné zástěře na ni letmo koukla, načež svůj pohled obrátila zase k míchání. „Ahoj Maddy. Potkala ses s Louisem a Hannou?"

„Jo, jo." Odpověděla brunetka, která už nakukovala nad hrncem. Vypadalo to chutně.

„Dáš si taky?" zeptala se její máma.

„Asi ne, promiň; ale vypadá to moc dobře, takže bys mi mohla nechat na zítřek?" Dívka to podala jako otázku.

„Zítra vaří táta."

„No právě!" Vypadlo brunetce z pusy dřív, než se stihla zarazit.

Její rodiče se ve vaření většinou střídali. Její máma byla skvělá kuchařka, vařila klasická jídla, která chutnala výtečně. Bohužel, její otec se k tomu stavěl poněkud jinak. Byl to také zdatný kuchař, to nepochybovala, ale měl jakousi zálibu v experimentování. Rád zkoušel nové recepty a mnohdy k tomu nepoužíval ani kuchařku, takže z toho vzešlo pokaždé něco, bůhvíco, tak se chtěla na zítřek pojistit. Provinile se koukla na mamku, která se na ni už udiveně koukala. Dokonce na chvilku přestala míchat. Chvíli na sebe zírali, jedna omluvně, druhá vyjeveně, až se nakonec její máma rozesmála.

„Vlastně asi schovám dvě porce." Pověděla žena.

Madeline se ulevilo.

„A co Jay?" zmínila svého mladšího bratra.

„Ten to stejně tátovi chválí, tak ať se pořádně nají." Rozhodla mamka, čímž přiměla brunetku k menšímu úšklebku.

„Co, mluví se tu o mně?" do místnosti vešel další člověk. Byl to Jay. Brunetčin bratr byl o čtyři roky mladší, tudíž měl teprve čtrnáct. Postavu zdědil spíš po otci, na svůj věk byl docela vysoký a hubený. Jeho obličej velmi vynikal díky tmavě hnědým vlasům, které měl pravděpodobně z matčiny strany. Vypadal zvědavě. Očima sledoval obě dvě, dívku i ženu.

„Ne, ne." Usmála se na něho sladce jeho sestra. Jay si ji podezíravě změřil pohledem.

„Kdy bude vlastně večeře?" zeptal se, přičemž se opřel o rám dvěří.

Jejich matka se podívala na kulaté hodiny. „Tak za půl hodinky bude na stole."

Mladý hoch kývl a obrátil se k odchodu.

„Díky mami." Dívka ji líbla na tvář a vyrazila za Jayem.

Brunetka měla svého mladšího bratra velmi ráda. Byly chvíle, kdy ji neskutečně štval, obzvlášť teď, kdy s ním cloumala puberta; avšak i přes tyto chvíle, by se ho nikdy nevzdala.

„Tak, jak ses měl?" Vyhopkala za ním po schodech.

„Super." Mezitím otevřel dveře od pokoje a zastavil se na prahu.

„Budou zase nabírat do týmu?" pokračovala v nezávazné konverzaci.

„Asi jo, snad nebude velká konkurence." Pokrčil rameny.

Brunetka mu věnovala vřelý úsměv a rukou mu mírně pocuchala vlasy. Zašklebil se. Ráda mu dělala takové drobné naschvály. Bylo to takové roztomilé kočkování, které mezi nimi vládlo už od malička. Občas nebylo na škodu tomu druhému, o něco málo zkrášlit den. Jay pak zalezl dovnitř a dívka se vydala ke dveřím až na úplném konci chodby. Stiskla kliku a vplula dovnitř. Vypínač blikl a místnost se naplnila příjemným světlem, které ji dělalo útulnější. Svůj pokoj milovala, jak rostla a měnila se, tak se měnil i on. Věci přibývaly a mizely, zdi střídaly barvy, ale jedno zůstávalo. Byl to pohled z okna. Za ty roky usoudila, že získala ten nejlepší výhled, ze všech výhledů, které dům poskytoval. Obsahoval totiž moře, kousek pláže, stromy a oblohu táhnoucí se až za obzor. Dny, které strávila u okna pouhým pozorováním, či provozováním jiné aktivity bylo nespočetně mnoho. Natolik ji zaujal, že ji doposud neomrzel.

Batoh položila ke zdi a ostatní oblečení přehodila přes židli. Z pokoje vběhla do koupelny, kde se rychle osprchovala. Ve všední dny, to většinou chtěla mít rychle z krku, a tak se potom zabalená v županu vrátila do svého pokoje. Sedla si na postel a zapnula černý notebook. Načítání netrvalo dlouho, a už šmejdila na internetu. Sjela pár příspěvků z Facebooku, jedinou výhodou téhle stránky byl chat, který se hodil, ale jinak stránku brala už pouze jako nudnou a stereotypní. Další zastávkou byl Tumblr a nakonec otevřela Word. Z batohu vytáhla papír s poznámkami a knihu. Z připojených reproduktorů jí hrála hudba a ona se pustila do přepisování poznámek z dnešního dne.

Okolo deváté vypnula přehřívající se notebook a společně s papírem ho zasunula pod postel. Když byla menší, tak se bála, že se pod postelí ukrývalo nějaké strašidlo. Nyní to za vinu dávala své dětské oblibě filmu příšerky s.r.o. Zhasla velké světlo a rozsvítila to malé nad postelí. Popadla knížku, rukou jemně přejela po černém obalu. Nebyla zastáncem kupování knih, byla členkou místní knihovny, kterou někdy navštěvovala i čtyřikrát do týdne. Zbožňovala knihy a příběhy, do kterých mohla jednoduše vpadnout, a zmizet tak na chvíli z reality. Dočítala zrovna Davida Copperfielda od Charlese Dickense. Tu knížku našla zastrčenou mezi dvěma tlustými knihami, tak že by si jí sotva někdo všiml. Už byla za polovinou a neskutečně ji prožívala. Ten osud a ty postavy, měla pocit, že se jedná o opravdové. Byla tam s nimi, s Davidem, jeho matkou a Peggotkou, kdy se společně veselili, také byla při tom, kdy do jejich životů vstoupil pan ‚pevný' Murdstone a jeho věčně pesimistická sestra. Byla tam i dál. Někdy jen stála v koutě a pozorovala děj s otevřenou pusou, jindy plakala. Nemohla se dočkat konce.

Oddechla si a knihu položila na noční stolek vedle. Koukala se do bílého stropu a přemýšlela. Podívala se na mobil, bylo pět minut do půlnoci. Zhasla světýlko a zavřela oči. Poslední myšlenka před tím než usnula, byla na záhadného nového učitele angličtiny. Nechápala, jak se jí do hlavy mohla dostat právě v tu dobu, ale tehdy už se nezmohla na žádné zkoumání té hloupé myšlenky; upadla do hlubokého spánku. Zdálo se jí o Davidovi Copperfieldovi a jeho nešťastném dětství, než se dostal k tetičce Betsy.

***

Pozn. Autorky
Ahoj, Ahoj, Ahoj.
Děkuju vám za všechny hvězdy, přečtení a komentáře. Zkrátka, i taková maličkost mě hřeje u srdce. Jak už jsem říkala/psala, budu asi přidávat jednou týdně - a to asi v neděli. Dneska jsem se na to vrhla hnedka teďka z rána, jelikož budu mít ještě hodně práce, tak jsem to chtěla mít za sebou. Jste zlatíčka. Tak zase za týden ;) Terka