Kamarádky na život a na smrt (FF-1D)

11. Kapitola- Vlhké sny

*Pohled Chloe:

,,Emmo, já ti nějak nevím‘‘ zamručela jsem a znovu se prohlédla v zrcadle. Na sobě jsem měla krásné černé šaty a nedbale zapletený culík /multimédia/.

,,Jak nevíš?! Vypadáš v tom úžasně!‘‘ uznale pokývala hlavou a ještě jednou si mě prohlédla. 

,,Ale…-‘‘ chtěla jsem začít protestovat, ale zastavila mě její zdvižená ruka.

,,Mlč! Vypadáš úžasně a sebevědomě‘‘ usmála se na mě a odkráčela pryč z mého pokoje. 

Crrrrrrrr

Rozezněl se bytem zvonek a já slyšela, jak Emma rychle běží ke dveřím. Naposledy jsme si přejela po šatech a snažila se usmát normálním úsměvem a ne tím křečovitým.

Sešla jsem dolů a zamířila do obýváku z kama jsem slyšela hlasy. Hned jak jsem vešla ztichli a pohled upřeli na mě. Emma se umívala jako měsíček na hnoji a Loui měl pootevřené ústa a vykulené oči. Zasmála jsem se.

,,Tak jdeme?‘‘

,,Jo, jo jasně pojď‘‘ vzpamatoval se Louis a rychle se zvedl ze sedačky. Emma nás vyprovodila ke dveřím a rozloučila se.

,,Kam půjdeme?‘‘ zeptala jsem se, když jsme se nacházeli ve výtahu.

,,Tajemství‘‘ usmál se a pořád se na mě díval. Nervózně jsem se ošila.

,,Moc ti to sluší‘‘ pochválil mě.

,,Děkuji‘‘ zašeptala jsem a zčervenala. Tohle se mi ještě nestalo.

Výtah zastavil a my jsme vystoupili ven. Stál tam velký černý Range Rover a u auta 2 bodyguardi.

,,Nastup si‘‘ otevřel mi dveře Loui. Děkovně jsem se na něj usmála a nastoupila si. Sednul si vedle mě a celou cestu se usmíval. 

,,Jsme tady‘‘ zahlásil řidič zepředu. Vystoupili jsme a kolem nás se nahrnuli bodyguardi. Nechápala proč, ale v zápětí jsem pochopila. U restaurace stálo plno novinářů a pár fanynek. Louis mě chytil za ruku a povzbudivě ji stiskl. Proběhl mnou elektrický proud.

,,Zakryjte si obličej‘‘ ozval se jeden z bodyguardů. Automaticky jsem sklopila hlavu. Rozešli jsme se směrem ke vchodu a snažili jsme se vyhnout dotěrným otázkám.

Kdo je ta dívka?

Je to vaše nová přítelkyně?

Další holka do sbírky?

 >>>

,,Děkuju Chloe, že si mi dala aspoň jednu šanci. Moc jsem si to užil‘‘ řekl Louis, když jsme se loučili.

,,Já taky, bylo to super‘‘ usmála jsem se. Celý večer jsem si neskutečně užila. Louis mi povídal historky z tour a koncertů a já mu povídala o svém životě. V jeho přítomnosti jsem se cítila svá a nemusela jsem se přetvařovat, cokoliv řekl mě rozesmálo nebo jsem zčervenala a to se mi nestalo s žádným klukem kromě.

V jeho přítomnosti jsem zapomněla i na Denise.

,,Dobrou noc‘‘ zašeptal a sklopil pohled. Rozloučila jsem se taky a pomalu zavřela dveře. Opřela jsem se o ně zády a zhluboka vydechla. Nevím, co to do mě vjelo ale měla jsem strašnou chuť udělat jednu důležitou věc.

Rychle jsem otevřela dveře a vyletěla z nich rychlostí blesku. Spatřila jsem Louisovy záda a rychle se rozeběhla za ním. 

,,Louisi!‘‘ zakřičela jsem na něj a běžela. Otočil se na mě se smutným výrazem, ale jakmile mě spatřit rozzářil se mu obličej. Doběhla jsem k němu, skočila mu do náruče a dlouze ho políbila. Nebylo jako když jsme se poprvé líbali. Tohle bylo procítěnější.