Kamarádky na život a na smrt (FF-1D)

15. Kapitola- Tři džusy mě zachránily

*Pohled Chloe:

,,Měli by jste si jít odpočinout domů, kdyby se zdravotní stav slečny Emmy zlepšil, dáme vám vědět.‘‘ přistoupil k nám pan doktor asi po dalších dvou hodinách. Celé dvě hodiny jsem se s pomocí Louise a Harryho uklidnila a jenom tiše vzlykala. Žádné slzy už ani nešlo vyplakat.

,,Ale..-‘‘ byla jsem ochotna bojovat za to, abychom tady zůstali, ale doktor byl neodbytný. Louis mě pomalu vytáhl na nohy a já se ho musela přidržovat, protože mé tělo bylo celé oslabené. Bylo to jakoby s Emmou odešel kousek mě.

Chytla jsem Louise za ruku a loudala se pomalu k výtahu. Harry přivolal výtah a jakmile jsme nastoupili, zmáčkl přízemí.

,,Panebože..‘‘ vyjekl kriticky a šokovaně Louis, když jsme vyšli z výtahu. Harry potichu zanadával a začal šmátrat po mobilu v kapse. Podívala jsem se tedy stejným směrem jako oni a ztuhla. Před nemocní se cpali novináři s kamerami a diktafony.

Ještě víc jsem se přimáčkla na Louise a nebyla schopna pohybu. Jim nestačí, že jsem tady byli z vážných, opravdu vážných důvodů, oni nás přitom musí ještě fotit.

,,Neboj, Harry zavolal Paula.‘‘ objal mě Loui kolem ramen a pomalu jsme si šli sednout. I přes dveře šlo slyšet cvakání fotoaparátů a mluvení novinářů.

,,Myslíš, že bude Emma v pořádku?‘‘ smrkla jsem a hlavu zabořila do jeho ramene. Louis si povzdechl a ještě více si mě přivinul k tělu. Bylo mi jasné, že ani on neví, jak to s Emmou bude.

,,Paul je tady za 5 minut.‘‘ oznámil nám Harry a přisedl si ke mně. Odtáhla jsem se od Louise a tím ztratila jeho hřejivé teplo. Opřela jsem se o stoličku a těžce vydechla. Zase se mi do očí natlačily slzy a já musela rychle zamrkat, aby je odehnala.

Nikdo neví, jestli to Emma přežije. Ale to já to nepřežiji bez ní. V podstatě je jako moje sestra. Od šestnácti spolu vše podnikáme.

Musíme být silní a věřit, že to zvládne. Je to bojovnice.

,,Jak vypadám?‘‘ zeptala jsem se a podívala se na oba. Bylo mi jasné, že mám stále opuchlé tváře od pláče a červený nos.

,,Vypadáš krásně.‘‘ řekl Louis s Harrym a já se jenom uchechtla. Snažili se mi zlepšit náladu a za to jsem jim vděčná.

,,Chloe? Můžu se tě na něco zeptat?‘‘ opatrně se na mě podíval Harry s otázkou v očích. Přikývla jsem a čekala, co řekne.

,,Když jsme byli u Emmy, říkala si, že vyp..-‘‘ nedokončil svoji myšlenku a přerušil ho hluboký hlas.

,,Jsme tady! Pojďte, musíme pohnout. Rozmnožují se, jsou jako červy.‘‘ přiběhl k nám zřejmě Paul a pomohl mi se zvednout.

,,Ty musíš být Chloe, že ano? Já jsem Paul. Louis o tobě pořád básní. A co se tady vůbec stalo?‘‘ byl velmi hyperaktivní. Harry ho tiše okřiknul, aby se neptal a dál nás vedl směrem k té hrůze.