Kamarádky na život a na smrt (FF-1D)

5. Kapitola-Kde je Chloe?

*Pohled Emma:

Hleděla jsem mu do jeho smaragdově zelených očí a nevěděla, proč se tváří tak ….. jako by se mě chystal zabít a nebo seřvat, jako malou holku.

Z ničeho nic se jeho pohled změnil spíše na starostlivý a já mohla aspoň trochu přemýšlet.
„A-ahoj Harry.“vykoktala jsem ze sebe a stále se klepala na lavičce.
„Ahoj.“ řekl rázně a začal si svlékat svůj kabát.
„Co to děláš Harry?“

„Nenechám tě tu zmrznou abych se mohl zítra ve zprávách dozvědět, že mladou dívku Emmu Collman našli promrzlou v parku a že následovně zemřela na zápal plic.“ řekl jak nějaký moderátor cvičený na dlouhé proslovy a jediné co mi vrtalo hlavou byla jen jedna věc.

„Odkud znáš moje jméno?“ vyhrkla jsem na něj a odpověď mě velice zajímala.
„Já myslel, že jsem se už představovali? Já jsem Harry a ty budeš zřejmě Emma.“ řekl jako by nic a pro efekt ke mně natáhl ruku. Nad jeho gestem jsem nadzvedla obočí a stále jsem chtěla zjistit odpověď na mou otázku.

„Já myslím příjmění. Z kama ho znáš?“
„No-no j-já. Jak jsme u vás byli tak-tak jste měli poštu na stole a já si to přečetl.“
„Aha“
Čekala jsem něco originálnějšího, ale co už?

Vzpomněla jsem si na Chloe a rychle vstala.

„Harry potřebovala bych tvoji pomoc.“
vychrlila jsem a byla od něj asi jen pouhých deset centimetrů. Když jsem si uvědomila tu krátkou vzdálenost podívala jsem se do země a o krok couvla.
„Co potřebuješ Em?“
„No víš, Chloe se rozešla s Lukem.“
„Jo viděl jsem to na internetu, jak jí je?“ zeptal se a vypadal, že ho to opravdu zajímá. Zvláštní nikdy bych si neřekla, že člověk jako on by se zajímal o někoho, jako jsme my dvě s Chloe.
„To je právě to. Přišla domů zničená a ubrečená a já jsem se ji snažila uklidnit a ona pak usnula a já taky a pak jsem se probrala a ….“
„Klid Em. Zpomal. Skoro ti nejde rozumět.“
„Když jsem se pak probrala, už nebyla doma a nebere mi telefon. Mám o ni strach Harry.“
„Já ti pomůžu. Neboj se spolu ji najdeme.“ řekl klidným hlasem, kterým uklidnil i mě a já byla ráda, že jsem ho tu potkala, protože nebýt jeho tak už mě vezou někam na odchytku abych se uklidnila.

*Pohled Harry:

S Emmou jsme prošli už čtyři bary a park jsme prohledali tak detailně, že vím kolik tam je stromů a kolik má každý strom větví.

„Harry?“ promluvila po delším tichu Emma.

„Hmm?“ zamrmlal jsem a otočil na ni hlavu.

„Děkuju.“ zašeptala a já se na ni nemohl vynadívat.

„Za co?“‏

,,Za prvé za ten kabát. Určitě už mrzneš na vem si o zpátky.“ začala se vyslíkat, ale já jí v to musel honem rychle zabránit, protože jsem gentleman a nenechám dámu mrznout.