Kamarádky na život a na smrt (FF-1D)

16. Kapitola-Otevřela oči

*Pohled Harry

„Jste připraven?"

„Ano."

„Všechno vám sedí?"

„Ano."

„Jste si jistý, že to chcete udělat?"

„Ano." řekl jsem naposled a opravdu jsem tomu věřil.

>>>

Zaťukám ještě jednou a dveře se otevřou.

"Co ty tu chceš?" řekne celý bílý a rozklepaný.

"Promluvit si." řeknu klidně a v duchu se směju tomu, jak komicky vypadá.

"Nemám s tebou o čem se bavit." řekl a začal se rozhlížet po prázdné chodbě.

"Kámo i tvůj slovoslet je narušenej, tak já se teda pozvu." řekl jsem a vtrhl jsem do jeho bytu, kde byl ohromný nepořádek a zápach jako by tu někdo pěkně dlouhou dobu nevyčistil kočičí záchod.

"Kam se chystáš?" zeptal jsem se, protože jsem spatřil kupu oblečení a vedle ní otevřený kufr.

"Nikam a co je ti do toho?"

"Klid kámo já si přišel jen přátelsky pokecat."

"Co chceš, celkem spěchám."

"Já jen tak víš? Moc ti to s Chloe nevyšlo, že?"

"Né no." řekl a zadíval se do země.

"Je teďka moc smutná." řekl jsem a to vzbudilo jeho pozornost, aby odtrhnul pohled od země.

"Je smutná? Takže si s ní mluvil?" řekl a zdálo se, že je z toho nadčený.

"Jo. Je smutná, protože Emma bojuje o život. Nějakej kretén ji srazil a ujel."

"Cože Emma? To snad ne? Jak je to možný? Já myslel že,"

"Myslel sis co?"

"Nic. Já, měl bys jít."

"Tak teď mě poslouchej Denisi." zašeptal jsem mu do ucha, když jsem ho držel podkrkem a tiskl ho ke zdi. Prostě jsem se už neudržel a z toho smrada to dostanu.

"Okamžitě mi řekneš všechno co víš a co tajíš, jinak ti slibuju, že tě zabiju a nebude to příjemná smrt. Budu tě pomalu mučit, abyses naučil chovat ty nechutné hovado. Jsi neskutečný dobytek."

"Já nechtěl." začal brečet a já povolil stisk, aby mohl mluvit a já všechno dokonale slyšel.

"Prostě měla její červené lodičky myslel jsem si, že je to Chloe."

"A to považuješ za svoji obranu, že sis ji spletl? Kdyby ne, tak by to bylo v pořádku?"

"Ne, já, já spanikařil. Chtěl jsem ji jen vylekat, ale prostě, já nechtěl." rozbrečel se a vypadalo to na hysterický záchvat.

"Můžete." řekl jsem a do bytu vtrhl detektiv Mlok s dvěma dalšími policisty.

"Co, co se to děje." řval Denis a já byl spokojen se svou prací.

"Máte právo nevypovídat. Vše, co řeknete, může a bude před soudem použito proti vám." řekl jeden z policistů a já pokračoval směrem k detektivovi Mlokovi.

"Skvěle pane Stylesi." řekl a já byl na sebe částečně hrdý.

"Jen by mě zajímalo, jak jste ho k tomu přinutil. Zvuk nebyl jasný."

"To asi můj pohled. Dělá s lidmi divy." zalhal jsem jinak by totiž nebyl audio záznam použitelný u soudu.

"Dobře, pojedeme na stanici a sundáme vám odposlouchávací zařízení."