Kamarádky na život a na smrt (FF-1D)

24. Kapitola- Vánoce

O ROK POZDĚJI

*Pohled Chloe:

,,Tak co pro něho máš?'' zeptala se mě nedočkavě Emma a dloubla do mého ramene. Protočila jsem oči nad její nedočkavostí, protože se mě na to ptá dnes už po páté. Zítra máme jít na vánoční večírek a zároveň oslavu Louisových narozenin.

,,Ještě jednou se mě zeptáš a poletíš vzduchem,'' poznamenala jsem a zvedla se k odchodu. ,,Přes celý obývák.''

,,Ale notak. Nikomu to neřeknu, slibuju.''

,,Ne.''

,,Prosííííím,'' zazpívala a udělala psí očka. ,,Nebuď jak kyselý banán.''

,,Banán nemůže být kyselý.''

,,Právě, že ty taky ne.'' zasmála se, ale hned se vrátila do původní pozice. Vážně jsem ji nechtěla říct, co pro Louise mám, protože věřte nevěřte, on má oslavu zítra a já NIC nemám. Bylo mi to trapné a tak jsem dělala, že něco mám.

,,Haha, musím jít něco zařídit do města.'' nečekala jsem na odpověď a rovnou jenom s peněženkou a mobilem vyrazila z bytu. 

Šla jsem do nákupního střediska, kde bylo snad všechno. Od drogérií, až po elektroniku a jídlo. Jako první jsem vyrazila do druhého patra, protože první se skládalo převážně z opraven, čistíren a obchodů s jídlem.

Jsou to první Louisovi narozeniny, co trávíme spolu a já jsem chtěla vymyslet něco originálního. Před Emmou jsem dělala, že nejsem ve stresu, ale ve skutečnosti jsem byla v ještě větším. Já jsem tak nemožná, že nemůžu ani koupit dárek příteli.

,,Potřebujete poradit?'' zeptala se mě milá prodavačka uklidňujícím hlasem, když jsem si prohlížela dárkový obchod. Usmála jsem se na ní a pohledem zabloudila k její cedulce se jménem Amélie. Hned jsem se zase rozhlédla po obchodu a naklonila se k Amélii.

,,Ano. Hledám vhodný dárek pro přítele. Je to takový vtipálek, má rád tílka, černé barvy, um, ještě třeba mrkve. Jo mrkve! To je ono''

,,Dobře, dobře. Společně něco najdeme, pojďte zamnou.'' zasmála se a já jsem ji následovala do zadní části obchodu jako ocásek. V tomto obchodu mají snad všechno a dokonce vám poradí i zabalí.

,,Máte tu něco s mrkvemi?'' optala jsem se nadšeně z toho, že jsem přišla na něco, co by mohl být dobrý dárek pro Louise a začala se rozhlížet. Amélie se znovu zasmála a přešla k jinému pultu, na kterém byly kostými v podobě mrkve.

,,Mohlo by to být něco takového?''

,,Je to dokonalé.'' vydechla jsem naprosto fascinovaná mrkvovýma oblekama a natáhla ruku, abych se dotkla jemné látky v oranžové barvě. Oblek byl celý oranžový, jediné co bylo zelené byla nať, a taky k tomu byla čepička. Plus to bylo tvarované do mrkve!

No neberte to. To jsem prostě musela mít. Aspoň když nám dojde mrkev, můžu říct, ať si jde do šatny. Pro jistotu si taky koupím, aby jsme byli sladění. Akorát v ženském provedení, které se moc nelišilo od chlapeckého.

*Pohled Emma:

Chloe odešla a asi si myslela, že mi nedošlo, že pro Louise ještě nic nemá. Asi bych teď byla stejně bezradná, kdybych před měsícem nenarazila na naprosto úžasný dárek.

Před měsícem jsem totiž byla na dovolené s Percym a Natashou. Bohužel Marka nevzali s sebou. Mark je ten nejsladší a nejúžasnější synovec na světě, ale zůstal u Natashinich rodičů, protože mu teďka rostou zoubky a bylo by to s ním k nevydržení.