Kamarádky na život a na smrt (FF-1D)

6. Kapitola-Vzali mě!!

*Pohled Chloe:

Probouzím se s otřesnou bolestí hlavy. To jsem se včera vážně tak zřídila? To se mi nestalo od doby, co jsem oslavovala své osmnáctiny. Radši vám ani nebudu říkat, jak to proběhlo, protože to bylo otřesné. Ale musím uznat, že jsem předtím měla 2x tak silnou bolest hlavy.

Ikdyž je mi tak špatně, tak musím uznat, že jsem se tak dlouho dobře nevyspala. Bylo to Louisem nebo tou postelí?

Až teď, když jsem se pohnula a chtěla se přetočit na břicho a svalit hlavu do polštáře, jsem si všimla ruky položené kolem mého boku. Opatrně jsem ruku nadzvedla a otočila jsem se čelem k tomu roztomilému stvoření vedle mě.

Hnědé vlasy rozcuchané a tak nevinný pohled ve tváři. S jeho zavřenýma očima připomíná spící novorozeně. Ale při pohledu na jeho paže, na kterých má vypracované svaly se mi stíží dech, sevře žaludek a začne rychle bušit srdce.

Mám strašné nutkání se dotknout jeho plných lehce pootevřených narůžovělých rtů. Vypadají tak sladce a musí chutnat úžasně. Sakra, na co to myslím?! Ale když on je tak sladký. Pomalu natahuji ruku k jeho obličeji a upřímně nevím, co to dělám. Když už se skoro dotýkám jeho tváře pod záminkou pohlazení, otevře své modro-šedé oči a já rázem ztuhnu. Myslím si, že mě pošle někam, ale překvapí mě jeho konání.

Vezme mou ruku a položí si ji na svoji tvář.

,,Doufám, že si chtěla udělat tohle a ne mi dát facku. To by bylo nepříjemné probuzení.‘‘ řekl a uhl pohledem. Já se dál dívala do jeho očí a začínala se červenat.

,,Neboj, já tě neukousnu‘‘ řekl a přitáhl si mě k sobě. Překvapilo mě to, ale neprotestovala jsem. Pevně mě objal a bradu si opřel o moji hlavu. Bylo to tak uklidňující, že jsem se ho nechtěla už nikdy pustit. Objímal mě jako plyšového medvídka, kterého najednou našel schovaného pod postelí. Připadala jsem si v bezpečí. V jeho přítomnosti jsem dokázala zapomenout na Luka a Vanessu.

Říká se, že když v něčí přítomnosti dokážete zapomenout na něco hrozného, je to znamení. Nebo to bylo jinak? Nevím, ale nějak tak se to říká. Louis je úžasný kluk a upřímně budu holce, do které se Loui zamiluje závidět.

Oba jsme na sobě byli nalepení. On měl bradu na mojí hlavě a já svojí hlavu na jeho hrudi a navzájem se objímali. Dá se říct, že jsem si užívali přítomnost toho druhého. Oh, teď to vyznělo, jako kdybychom spolu chodili.

Nechápu, jak jsem si mohla myslet, že One Direction jsou namyšlení, bohatí, arogantní debilové, co se umí jenom opít a nebo udělat pořádný skandál. Z toho všeho, co jsem řekla je pravda asi jenom to, že jsou bohatí a umí se opít, což jsme ostatně s Emmou zažili. Nedokážu si představit, co bych dělala já, kdybych musela ve svých 20 jezdit po celém světě, být na každém kroku sledovaná a být tak dlouho bez rodiny. Asi bych se z toho scvokla. Oni jsou vlastně svým způsobem silní no ne? Dokážete se snad tak představit vy?

Tím, že celé turné tráví spolu se na sebe upjali a musí si vystačit sami se sebou. Mají takovou opožděnou pubertu a proto dělají tolik blbostí.