Kamarádky na život a na smrt (FF-1D)

14.Kapitola-Ztracen ve vesmíru

*Pohled Chloe:

Otřu si slzy ze svých promáčených tváří a snažím se aspoň malinko usmát. Pomalým krokem se ke mně přibližuje pan doktor a já se zvedám a jdu mu naproti. Naposledy si otřu hřbetem ruky slzy a představím se.

,,Bude Emma v pořádku?'' zeptám se následovně snažíc zadržet další příval slz. Pan doktor se mírně zamračí a uhne pohledem. V ten okamžik mi další neposlušná slza vyklouzne z oka a já se musím zhluboka nadechnout.

,,Slečna Emma ztratila spoustu krve. Je to s ní vážné popravdě nevíme, jestli to přežije''

Rychle si dám ruku před pusu, abych zabránila hlasitému vzlyku. Po tomhle zjištění už své slzy nedokážu zastavit. Neumím si představit život bez Emmy. Bez jejich otravných poznámek, bez jejich nezkušených otázek nebo bez její neustálé přítomnosti.

,,Ano? Cože?! Hned tam jsem!'' mluvil na druhého zaměstnance doktor a já se snažila uklidnit.

,,C-co se...s-stalo?''

,,Promiňte, musím jít. Nastaly komplikace'' rychle se otočil a než jsem ho stačila zaregistrovat, zmizel.

Nastaly komplikace. Nastaly komplikace. Nastaly komplikace.

Pomalu a opatrně se posadím na nemocniční židli a začnu dýchat.

Roztřesenýma rukama beru do ruky mobil a vytáčím Harryho číslo, protože to mám blíž než Louisovo.

Bere to po pátém zvonění.

,,H-Harry'' zavzlykám a mobil zmáčknu více ve své dlani.

,,Chloe? Si to ty? Co se stalo?!''

,,E-Emma ona..ona..-'' přes vzlyky jsem nedokázala říct důvod hovoru.

,,Co je s Emmou?!!''

,,J-je v n-nemocnici'' vydechla jsem a začala vzlykat nanovo.

,,Kde?! Chloe uklidni se! V jaké nemocnici?!''

„Charing Cross Hospital"

,,Beru Louise a jsme tam do 10 minut'' vypne hovor a mě nezbývá nic jiného, než čekat.

Ani po 10 nekonečně dlouhých minutách jsem se nedokázala uklidnit. Opuchlé červené tváře, žilkované oči, rudý nos od smrkání. Musím vypadat otřesně.

,,Chloe!'' zavolal z druhé strany chodby Louis a i s Harrym se ke mně rozběhli. Vtáhli mě do silného objetí a uklidňovali slovy, že bude v pořádku.

,,Co je s Emmou?'' zeptá se Harry a podá mi petlahev s vodou. Potichu jsem poděkovala a napila se.

,,Operují ji a-a je to s ní vážné...,'' odvrátila jsem od nich zrak a sledovala velmi zajímavou bílou zeď.

,,Doktor neví jestli..jestli to přežije...'' slza, slza, slza.

Harry se zakousne do rtu a snaží se nedat slzám cestu ven. Louis šokovaně otevře pusu a ihned mě chytí za ruku.

Už půl hodiny semnou snaží komunikovat, ale já jsem zahrabaná ve svých vlastních myšlenkách. Vlastně jsem zahrabaná v Emmě. Vzpomínám si na každý náš společný okamžik. Na všechno, co jsme spolu zvládly a i nezvládly.

Pokud to nepřežije tak nevím, co budu bez ní dělat. Nedokážu si představit rána bez jejích otravných poznámek, poučovacích řečí a jejích rad. Bez její neustále dobré nálady, která je až moc nakažlivá. Bez tepla, které vychází z její postele. Bez její vůně. Bez její.....