Kamarádky na život a na smrt (FF-1D)

20.Kapitola- Pohádkový polibek

*Pohled Emma

Ráno jsem se probrala a cítila jsem se velmi unavená. Celou noc jsem nespala a představovala jsem si, jak stárnu sama a všichni okolo mě mají děti a vnoučata a já jsem pořád sama. Usnula jsem až nad ránem a v celku jsem spala přibližně tři hodiny. Možná ani ne.

"Em pojď na snídani." zavolala na mě Chloe z kuchyně.

Vstala jsem a oblékla jsem si tepláky a uplý nátělník.

"Co si dáš zlato?" zeptala se mě.

"Uděláš mi vajíčka a jahodový shake?" zeptala jsem se jí a ona mi jen s příjemným úsměvem přikývla.

Bála jsem se, že bude atmosféra hustá, ale snad to bude v pořádku. Budu se muset naučit žít s tímhle svým osudem.

*Pohled Harry

Mám toho dost. Je mi jedno, že nemůže mít děti, že někam odjíždí a nebo, že si mě nepamatuje. Chci ji a udělám pro to cokoliv.

>>>

Stojím před vchodovými dveřmi do bytu, kde bydlí Em s Chloe a odhodlávám se zaťukat. Prostě to udělám a o krok od dveří odstoupím.

Dveře se otevřou a v nich je Emma. Teď nastala moje šance.

"Ahoj Em přišel jsem tě pozvat na rande." řekl jsem a až v hlavě jsem si uvědomil, jak hloupě to znělo.

"Promiň, ale já tě neznám."

"Já jsem Harry, ještě před tou nehodou jsme se měli rádi a jestli mi teď řekneš ne, tak já to nebudu brát jako odpověď." řekl jsem a myslel jsem to sakra vážně.

"Harry, jsi Harry že ano? My se teďka chystáme na filmový večer takže možná někdy jindy."

"Já tě varoval." řekl jsem a hodil jsem si ji na rameno.

"Pro boha, co to děláš?" začala ječet a já se jen tiše smál.

"Unáším tě." řekl jsem a zmáčkl jsem tlačítko na přivolání výtahu.

Výtah se otevřel a já jsem i s ní na rameni vešel dovnitř.

Z ničeho nic ze dveří vyběhla Chloe a snažila se nás doběhnout, ale to se už výtah zavřel a rozjel se směrem dolů.

*Pohled Chloe:

O co se ten Harold zase pokouší. Co si sliboval od toho, když unese Emmu? A kam ji vůbec unáší?

K výtahu doběhnu těsně, když se zavřou dveře a já tak jsem nucena 4 poschodí běžet ze schodů. Asi v 2 patře jsem se málem vysekala, ale dolů jsem dorazila relativně v pořádku. Jakmile ale uvidím Emminy nohy mizící za rohem, rozhodnu se, že je nechám být.

Pomalu vyšlapu až do našeho patra a převléknu se do něčeho, v čem můžu mezi lidi. Vezmu si mobil, peněženku a klíče. Před domem chytnu taxíka a nasměruji ho k domu kluků. Když jsme na místě, zaplatím, vystoupím a zazvoním.

,,Kdo je tam?'' ozve se ze sluchátka Paulův hlas.

,,Chloe, Chloe Carvel. Paule pustíš mě prosím? Je to důležité.''

,,Dobře, ale tajně. Kluci spí.'' podívala jsem se na hodiny a když ukazovaly sedm hodin večer, byla jsem překvapená.

,,Díky.'' poděkovala jsem mu a po otevření velké brány došla až k domu, kde byly otevřené dveře. Potichu jsem vstoupila a když jsem zavírala, promluvil na mě Paul.