Something like friends

2.část

Nick

Škola. Jak já tohle slovo nenávidím. Je to tak hrozný místo.

A ani dnes to nebylo jinak.

Aspoň, že už je dneska středa.

Zeměpis. Anglické dějiny. Historie. Španělština. Tělocvik. Přírodopis.

Uběhlo to a já konečně mohl jít na oběd.

Rychle jsem snědl ten blaf co tu vydávají a šel si zakouřit.

Bez nikotinu bych to asi už vůbec nezvládl.

Kolem mě prošlo pár lidí, co se na mě dívalo jak na feťáka. Možná jsem feťák, ale jak oni to můžou vědět, když si jenom dávám cigáro před školou?

"Kde jinde bych tě taky našel," vyrušil mě z přemýšlení Colby.

Vytáhl krabičku West a taky si jedno zapálil.

"Není nic lepšího, než si po těch šesti děsných hodinách zapálit," řekl mi. Jakoby četl moje myšlenky.

"Co dneska podniknem?" zeptal jsem se.

"Kámo, dneska nic. Přijela mi sestřenice a tak se s ní budu muset vláčet po obchodech. A ani si nebudu moct dát cígo, protože by to hned řekla mámě. Den na nic," postěžoval si.

"Tak to tě lituju. Já ti radil ať to mámě řekneš. Určitě by s tím zas tak velký problém neměla. No nic už půjdu domů. Teď jsem si vzpomněl jak mi táta ráno říkal, že se mnou chce probrat mou budoucnost tak uvidím. Cs brácho," dali jsme si pěst a já šel čekat na autobus.

Ale domů se vůbec netěším.

A na ten rozhovor už vůbec ne.