Something like friends

13.část

Prosím přečtěte si mé povídání na konci, děkuji.

Jerri

Nick se neozval už 3 týdny. Nespočetněkrát jsem mu volala, ale nikdy to nevzal, ani nezavolal zpět. Myslela jsem si, že je jiný než ostatní, ale teď už vím, že je přesně takový.

Ani o tom nechci přemýšlet...

Pomluvy o mě po škole pomalu, ale jistě, mizely a nahradili je jiné o lidech, které ani neznám.

Jen mé srdce bylo stále prázdné.

♣♣♣

Dnes jsem se měla konečně po dlouhé době sejít s Jane.

Vyrazit na nákupy, pak kafčo nebo Tapi tea. Prostě babská jízda.

Přijela ke mě autobusem a spolu jsme pak šli k velkému nákupnímu centru blízko naší čtvrti. Jako každý den tady bylo hodně lidí, ani se nedivím - je pátek a k tomu dneska někdo na Facebooku vytvořil Den přiznání lásky. Taková kravina.

Takže teď jsme se s Jane plantaly mezi zamilovanými páry držícími se za ruce. Znovu mě zabolelo u srdce. Takhle to se mnou bylo už pár týdnů....vlastně od té doby co se Nick neozval.

Musím na to pořád myslet. Něco mi říká, že se něco muselo stát, když se tam dlouho neozval....ale 3 týdny?! To už je vážně dlouho.

"To spodní prádlo je tak...uhm, sexi? Vypadala by jsi v něm skvěle!" vytrhla mě z myšlenek Jane.

Podívala jsem se na krajkovanou podprsenku a kalhotky. No...nebyl to úplně můj styl, ale byly celkem pěkné.

"Když já nevím..." podívala jsem se na Janein výraz. Tvářila se rozhodně. Ta mě určitě ukecá abych si je koupila.

"Prostě si to koupíš! Nechci s tebou diskutovat. Tak šup výber si svoji velikost a zajdem na Tapi. Už minimálně týden mám chuť na zelený kiwi čaj s pomerančovými kuličkami."

Zaplatila jsem a šli jsme ke stánku.

"Panebože..." uniklo mi.

"Co se děje?" zeptala se Jane.

Že mi neuvěříte kdo dělal barmana u Tapi stánku?

Zrovna zvedl pohled a uviděl mě.

"Jerri!" zavolal na mě Nick hned když mě poznal.

Začala jsem panikařit. Co když mi lhal? Co tady dělá? Odkdy pracuje? Má nějakou novou přítelkyni?

Takové a ještě spousty dalších otázek se mi zrodily v hlavě během 2 vteřin. Mezitím Nick podlezl obsluhovací pult.

Nspíš co mě to popadlo, ale chtěla jsem před ním utéct. Pryč od nepříjemného rozhovoru o tom proč mi nezavolal ani nenapsal.

Běžela jsem k záchodům. Jediná m možnost jak se ho zbavit. Vytrvale běžel za mnou.

Konečně se záchody objevili přede mnou. Rychle jsem vběhla na dívčí a zavřela za sebou dveře.

Chvilku byl klid, už jsem si myslela, že odešel. Když v tom se dveře otevřely a on vešel dovnitř. Ženské co stály u zrcadla se po nás otráveně dívaly.

"Víš, že tohle jsou dámské záchody?" upozornila jsem ho.

"Vážně? Jsem si ani nevšiml," řekl a udělal na mě otrávený obličej.

Založila jsem si ruce na prsou. Přejel mě pohledem od hlavy až k patě se zvednutým obočím.

"Takže...?" zeptala jsem se netrpělivě.

"Já..." řekl smutně. Najednou už nevypadal tak odhodlaně, spíš ztraceně. To mě nejspíše přesvědčilo, abych ho nechala mluvit. "Ani nevím kde mám začít. Asi tady," povzdychl si a pokračoval. "Já a otec spolu moc nevycházíme. A další den, ráno po tom kině mi dal na všechno zákaz, protože jsem šel ven. Měl jsem totiž mít zaracha. Zabavil mi i mobil. Prohledal jsem celý byt, ale nikde jsem ho nemohl najít. Kdyby se našla nějaká příležitost, jak ti dát vědět co se stalo. Je mi jasné, že na mě musíš být naštvaná. Navíc už jsi mi dala jednu druhou šanci a víc už si asi ani nezasloužím. Promiň. Sbohem," dokončil své vysvětlení. Otočil se a chtěl odejít.

Zase mi nějaká neviditelná energie poradila co dělat.

Chytla jsem ho za paži. Zastavil se a opatrně se po mně podíval.

"Já ti odpouštím. Ale mužů se tě ještě na něco zeptat?"

"Samozřejmě," odpověděl mi. Bylo vidět, že se mu ulevilo. Ale zatím si pořád myslí, že je mezi námi konec.

"To tě nenapadlo zavolat si z něčího telefonu?" zněla moje otázka.

"Napadlo, jenže jsem neznal tvoje číslo. Měl jsem ho ještě napsané na papírku u kalendáře na stole, ale můj otec mi z tama všechno vyhodil," řekl mi. Tomu bych i věřila. Pokud není zatraceně dobrý lhář, tak mluví pravdu.

Napřáhla jsem k němu ruku. Dala jsem mu mírnou facku. "Ta je za třetí šanci," řekla jsem. "A tohle je na důkaz našeho přátelství," objala jsem ho.

Měl tak hebké vlasy vzadu na krku a božsky voněl.

"Tak nenajdeme na Tapi? Zvu tě," řekl a my konečně odešli z dámských záchodů.

Ty ženské co na nás předtím tak hnusně čuměli, se teď za námi usmívaly.

Mají taky proč, právě jsem našla nejlepšího kamaráda.

*Speciální kapitolka pro RosalieZohn:) snad se ti bude líbit ;)*

*Když jsem to psala poslouchala jsem See you again a nějak se mi to k tomu hodí, tak jestli chcete můžete si to u čtení pustit*

*Chcete aby Nick s Jerri byli jen přátelé nebo něco víc? Sice už mám pokračování vymyšlené, ale zajímá mě váš názor :)*

*Další díl již brzy*

*Lucc*