Something like friends

19.část

Jerri

"Tak ahoj, zítra," rozloučila se se mnou Samantha. Přestoupila k nám do třídy a hned se z nás staly kamarádky. Bohužel bydlí až za městem, takže se spolu moc mimo školu nevídáme.

"Ahoj, Sam," zamávala jsem ji a poslala vzdušný polibek.

Dnes je to měsíc, co jsme s Nickem spolu. Zatím jsme se ani jednou nepohádali a sousedi i naši spolužáci si už zvykli na to, že jsme spolu.

Ale pár prvních dnů se o nás začaly šířit drby. Prý jsem děvka a dám každému na potkání. Nick je jen chudák, co si myslí, že ho mám vážně ráda. Hned mi došlo, že za ty drby může John. A když se na mě jednou na chodbě zákeřně usmál, bylo to už stoprocentně jasné.

Celou cestu městskou dopravou jsem přemýšlela, protože nic jiného na práci jsem neměla.

Konečně jsem odemkla vchodové dveře a ...Všude byly svíčky.

Byl to pro mě šok a tak mi z očí vytryskly slzy překvapení a štěstí. Ještě si nikdo nikdy nedal takovou práci, aby mě překvapil.

Zpoza rohu se vynořil Nick.

"Nejlepší měsíc mého života, lásko," řekl, přišel blíž a políbil mě.

Pevně jsem ho objala a polibek mu vrátila.

"To jsi nemusel," nemohla jsem se vynadívat na obývací pokoj, ponořený do světla z desítek svíček.

"Ale musel," nesouhlasil se mnou se smíchem. "Tvůj výraz mluví za vše," dodal a stále se na mě šklebil.

Jen jsem se přitrouble smála.

"Pojď za mnou nahoru," navrhl, chytl se se mnou za ruku a společně jsme vyšli schody do mého pokoje.

Na zemi ležel nízký stolek, takový u kterého se jí suši, a na něm ležela spousta zmrzliny. Ležela tam i moje nejoblíbenější: karamelová od firmy Häagen-Dazs.

Přiběhla jsem ke stolu, okamžitě jsem popadla lžičku a dala si pořádné sousto.

"Jak ti chutná?" zeptal se se smíchem Nick.

"N-nemá chybu," zakoktala jsem se s plnou pusou.

Pustil náš oblíbený film Zůstaň se mnou.

Od té spousty zmrzliny jsem měla už pusu skrz na skrz zmrzlou, tak jsem si šla udělat čaj. A když jsem se vrátila, lehla jsem si vedle Nicka a on si mě k sobě přitáhl do těsného náručí.

♣♣♣

Vzbudil mě nepříjemný zvuk domovního zvonku. už jsme se několikrát s babičkou pokoušely změnit jeho vyzvánění, ale bez úspěchu. Někdo si prostě usmyslel, že chce aby lidem z toho zvuku praskly ušní bubínky.

"Dobré ráno," promluvil vedle mě nakřáplý sladký hlas.

"Dobré, zlato," otočila jsem se a přitáhla se mu k hrudi. Nick měl vypracované svaly i když nikam nechodil pravidelně cvičit.

"Co kdyby jsme dneska zašli do skate parku?" zeptal se mě.

"Proč ne. Konečně mě představíš tomu svému kamarádovi," souhlasila jsem. "Jak, že jsi říkal, že se jmenuje?" vypadlo mi jeho jméno.

"Jack," připomněl mi.

♣♣♣

Po snídani jsme si vzaly skaty - předtím jsem ho neměla, ale Nick mi dal svůj starý, na kterém už stejně nejezdil. Byl bílo-zelený a přesně vyhovoval mým začátečnickým zkušenostem.

Celou dobu jsme se v metru drželi za ruce. A poprvé jsem si všimla, jak se na nás všichni lidé okolo dívají. Někteří trochu závistivě, jiní zase trochu zákeřně.

Když si Nick všiml, že je pozorně pozoruji, stiskl mi ruku pevněji a dal mi pusu na tvář.

Jeho polibků jsme se nikdy nemohla nabažit.

"Tak a jsme tady," oznámil mi, když metro dojelo do stanice Old town - Sunny beach.

Rychle jsem vystoupila, aby mě dveře nepřimáčkly a rozhlížela se kolem. Všude na stěnách byly grafity ve všech barvách, jaké znám. Přímo naproti výstupu z metra, se na stěně rýsovali fialoví a modří motýli. Mezi nimi se skvěl nápis: Street art.

"Máš nějaké spreje?" napadlo mě.

"Já už ne, ale Colby jich má spoustu. Když jsme byli menší, často jsme spolu vyráželi právě sem a sprejovali různé věci," řekl, takovým zvláštním hlasem. Nikdy se mnou moc o minulosti nemluvil. Asi kvůli otce.

"Je tady něco, co jsi dělal ty?" chtěla bych se podívat na jeho tvorbu.

Zavedl mě k dokonalému vyobrazení černo-zeleného hada, který jí červené jablko. Ani po letech kresba nevybledla a pyšnila se titulem nejhezčí kresba v okolí.

"To je ...nádherné," vydechla jsem zadržovaný údiv.

"Díky. Někdy sem můžeme něco udělat společně," navrhl.

"Ten nápad se mi líbí," přikývla jsem hlavou se smíchem.

"Už by jsme měli jít, ať tam na náš Jack moc dlouho nečeká," řekl, když se podíval na hodinky.

"Jasně. Úplně jsem tady zapomněla kolik je hodin. Úchvatné místo," vysvětlila jsem a dodala, co mi uvízlo v hlavě.

"Já vím, jedno z mých nejoblíbenějších."

I když jsme spolu už měsíc, teprve v posledních dnech se mi Nick začal odkrývat. Měl dvě stránky. Nicka, kterého měli všichni rádi, byl milý a pozorný. A pak tu byl druhý Nick. Ten byl tajemný a nikomu nedovolil, aby ho poznal. Až teď mě a já ho nechci zklamat. Vím, že bydlení u babičky pro náš vztah není nejlepší. Třeba až doděláme střední školu, mohli bychom si koupit nějaký byt.

Mezitím co jsem uvažovala, jsme došli na sluncem ozářenou pláž. Písek už byl nahřátý od sluníčka a pálil mě do chodidel i přes tenisky.

Rampy a různé takové oblouky, co nevím jak se jmenují, se nacházely jen pár desítek metrů od moře.

Bylo tu víc lidí než jsem čekala. Hlavně ve věku, jako jsme my dva.

"Už ho vidím. Tamhle sedí na lavičce," ukázal Nick na kluka s hnědými vlasy, který měl na očích brýle přes které mu skoro nešly vidět rysy jeho obličeje.

Kluk se zrovna otočil a podíval se s úsměvem na nás. Byl mi odněkud povědomý, ale v tom slunečním svitu se mi jeho tvář leskla a měnila tvar.

Nick k němu se smíchem doběhl a vzájemně se poplácali po zádech.

Došla jsem k nim a s úsměvem se dívala, jak se smějí starým přezdívkám.

"Jacku, chtěl bych ti představit moji přítelkyni Jerri. Jerri, tohle je můj kamarád Jack," představil nás.

Potřásli jsme si rukama a on si sundal brýle...

"Moc mě těší, Jerri," řekl slizkým hlasem.

Jak může být zrovna Nickův nejlepší kamarád, kluk co mě neustále obtěžuje. Třeba jako na té zastávce před pár týdny?!

"Ahoj, Jacku," řekla jsem na oplátku znechuceným hlasem.

"Vy se znáte?" podíval se na mě Nick nechápavě.

*Moc se omlouvám za tak dlouhou pauzu, ale měla jsem toho hodně do školy a ještě k tomu jsem psala rozřazovací zkoušky z angličtiny na střední :/*

*Co říkáte na zvrat děje? :O zajímá mě co si myslíte o Jackovi a jeho chování ;)*

*Tuto kapitolu bych chtěla věnovat všem mým věrným čtenářům, kteří to čtou i přes to, že teď nebyly kapitoly :)*

*Věnování příští kapitoly za první komentář :**

*Lucc*