Something like friends

4.část

Nick

Odemkl jsem dveře a uviděl tátu, jak na mě čeká u stolu.

Odložil jsem si tašku a šel si sednout naproti němu.

"Jdeš tak akorát včas," poznamená suše.

"Neříkal jsi, že si mám pospíšit," oznámil jsem. Ale on to stejně ignoroval.

"Nicku, už jsi v druháku na střední škole a já si myslím, že nastal čas si promluvit o tvé budoucnosti. Už ses rozhodl co by jsi chtěl v životě dělat?"

"Nějak jsem o tom nepřemýšlel. Prostě co přijde, to přijde," řekl jsem popravdě.

Jeho obličej se zkřivil vztekem. "Tak to teda ne! Chlapče měl jsi 2roky na to aby ses rozhodl a ty pořád nevíš!?"

Nebudu si před ním na něco hrát. Nepatřím mezi lidi co přemýšlí hodně dopředu. To co bude, bude. A tak řeknu klidným hlasem: "Je to můj život a já si s ním mužů dělat co chci. Je mi 17, už nejsem žádné malé dítě."

"Ni....Co si ty spratku o sobě myslíš?! Máš zaracha! Dokud žiješ pod mojí střechou budeš se řídit mými pravidly! A teď padej do pokoje. Ať už tě dneska nevidím!" a vrazil mi facku.

A je to tu znova. To samé co minule. Ale on mě vůbec neposlouchá. Je to k vzteku. Já mám svoje sny, ale on chce abych si plnil jeho sny. Jestli to takhle půjde dál ještě chvíli, tak ať zapomene, že tady budu bydlet dál.

V tom mi zapípal mobil.

Colby: Zítra je ta párty. Doufám, že jsi nezapomněl ;) Přijdu k tobě v 17:00 aby jsme tam byli tak akorát

Vy: Táta mi dal zaracha. To co minule, ale já toho mám už plné zuby, na tu párty rozhodně jdu! Potřebuju se odreagovat. I kdyby mě odsud potom vyhodil, za pár týdnů je mi osmnáct, takže klídek :)

Colby: Ou.. Brácho kdybys cokoli potřeboval stačí říct

Vy: Díky, jsi fakt kámoš...

Colby: Tak zítra jo?

Vy: Jo, těším se. Vezmeš nějaké pití?

Colby: Že váháš! :D

*Jak se vám zatím příběh líbí? :)*
*Lucc*