Something like friends

7.část

Jerri

Další týden probíhal celkem normálně. Celkem...no každý to pochopí jinak. Jedny blbé krávy u nás ve škole se dozvěděly co se stalo na té párty, takže hned začaly pomluvy a všichni se mi teď smějí za zády. Vůbec nechápu proč, mě to teda moc vtipný nepřišlo.

Byl pátek a já si zrovna chystala věci do školy, když mi zapípal mobil. Sms? Kdo mi píše tak brzy?

Jane: Dneska dáme sraz! Končím dřív tak k tobě přijedu ;), a nechci slyšet žádné výmluvy jako včera! ať už se stalo cokoli řekneš mi to a spolu to vyřešíme :)

Kdo jiný by to taky mohl být? Já vlastně nikoho jiného kromě Jane, komu bych mohla věřit nemám. Uvidím jestli jí to řeknu. Hlavně musíme jít někam ven, nesmí nás slyšet babička.

Vy: Ok

Nechtěla jsem se víc rozepisovat - neměla jsem náladu ani čas. Za chvíli mi jel autobus.

♣♣♣

Uf. Dneska jsem měla ale štěstí. Autobus jel o něco dřív a Jack (to je ten kluk co mě pořád otravuje) na zastávce nebyl, takže jsme odjeli bez něho. Ještě jeho blbé kecy poslouchat. To teda ne!

Jen jsem vstoupila do školy a už se na mě zase každý díval.

"To je ta děvka," slyšela jsem šeptat holku, co kolem mě zrovna procházela.

Ještě se mi nepodařilo zjistit co jim John řekl, ale bylo mi jasné, že pravdu určitě ne. Každý mi totiž říkal děvka, ale je mi to jedno. Oni mě neznají.

Už toho tady mám dost. Z toho jak každý křičí na někoho jiného mi začalo bručet v hlavě. Otočila jsem se zase zpátky a celou cestu domů běžela, abych se mi zase myšlenky v hlavě vyprázdnily.

♣♣♣

Někdo by to nazval záškoláctvím, já jen menším volnem.

Otevřela jsem vchodové dveře. Ticho. Babča asi šla zase k nějakému doktorovi. V poslední době se jí zhoršil tlak a má něco i s cévama. Proto taky poslední dobou chodím dřív domů, aby jsem mohla být s ní. A taky aby se nemusela stresovat jestli se mi něco nestalo.

Převlékla jsem do sportovního a šla si zaběhnout svou obvyklou trasu. Měla 5 kilometrů.

♣♣♣

Už mi zbýval jenom asi kilometr, ale něco muselo kvést protože se mi spustila alergie. Přes slzy v očích jsem neviděla a nos jsem měla pořád plný.

Někdo do mi vrazil do ramene.

"Co děláš?!" řekl někdo.

Vážně jsem přes ty slzy vůbec neviděla, musela jsem si je znovu pořádně otřít.

Přede mnou stál středně velký kluk s nádhernýma smaragrovýma očima....Byl mi odněkud povědomý.

"Promiň, mám alergii a vůbec nevidím na cestu. Moc se omlouvám," řekla jsem.

"Jé, to jsi ty! Ta z té párty v pátek." Super, školní drbny už to roznesly i na ostatní školy.

"Ale já..." nic mě nenapadalo, co bych k tomu řekla.

"Ty si nevzpomínáš? I když já taky moc ne..hm..vrazila jsi do mě, když jsi odcházela. Ale byla jsi nějaká naštvaná," vysvětlil mi.

No jo, když se na něho pořádně podívám už ho poznávám. To je ten kluk, do kterého jsem vrazila a pak na něho křičela.

"Já se ti za ten pátek moc omlouvám. Já..kých!" znovu jsem si pčíkla a z očí mi vytryskly nové slzy.

"S tou tvou alergií by jsme měli něco udělat. Pojď, doprovodím tě domů. Kdyby jsi šla sama, určitě tě něco zajede," smál se.

Řekla jsem mu adresu, chytl mě kolem ramen, ať jdu rovně a šli jsme.

♣♣♣

Zastavili jsme se před naším domem.

Otočila jsem se na něho. Pohled měl sklopený dolů a kousal se do rtu. Byl tak roztomilý. Nikoho tak milého jsem ještě nepoznala. A to jsem těch kluků měla!

"Vím, že není úplně vhodná příležitost, ale nechtěla by sis někam v zítra vyjít? Třeba do kina nebo tak," zeptal se.

Úplně jsem ztuhla. Tohle jsem nečekala. Tak já na něho řvu a on mě pozve ven? Je úžasný.

"Hrozně ráda," odpověděla jsem nadšeně.

"Dobře, sejdeme se na náměstí Square of Europe ve 15:00. Už musím jít, začíná mi praxe, tak ahoj. A mimochodem, jsem Nick," řekl.

"Já Jerri," představila jsem se.

Usmál se, zamával mi rukou a odešel.

Takže v už zítra mám rande. To se musí říct Jane!

Naprosto mi zvedl náladu. Znovu byl svět růžovější.

*Na obrázku Jerri :)*
*Lucc*