Something like friends

14.část

Nick

Asi po dvou hodinách povídání už musely holky domů. S Jerri jsem se rozloučil obětím.

Nechápu kde vzala, že budeme kamarádi. Nevím jestli to zvládnu...cítím k ní něco víc než přátelství.

Dnešní práce mi skončila o něco dřív a tak jsem se vydal domů.

♣♣♣

Otec na mě už čekal. Sotva jsem otevřel dveře, vyšel mi naproti.

"Jak ses měl?" zeptal se přehnaně milým hlasem.

Otráveně jsem se na něho podíval. "Můžeš nechat toho divadla?"

Povzdychl si. "S takovým přístupem budeš mít ten trest do konce života."

"To těžko. Za týden je mi 18. Doufám, že jsi nezapomněl," odvětil jsem.

Konečně budu svobodný. Hned v den narozenin odsud odcházím. Nebudu pořád poslouchat ty jeho věčné příkazy a omezení.

Otce jsem nechal v kuchyni. Šel jsem si dát sprchu.

Po sprše jsem se trochu kouknul na učení. Normálně bych se neučil, ale tady se nic jiného nedalo dělat.

Už jenom týden, nemůžu se dočkat. Ale kam půjdu? Moc peněz našetřených nemám. Mohl bych zkusit ukecat Colbyho jestli bych u nich nemohl pár dní přespat, než si něco najdu.

A ještě jedna otázka mě trápila. Jak říct Jerri, že ji mám rád bez toho, aby to vyznělo, že jsem využil našeho přátelství?

Ale na tu druhou otázku jsem neznal odpověď. Zatím...

♣♣♣

O týden později

Vzbudil jsem se a podíval se na kalendář co je dnes za den. Červeně jsem si značil dny do mých osmnáctých narozenin. Už nezbýval ani jeden den.

Vzal jsem tašku přes rameno, kterou nosím obvykle na fotbalový trénink. Teda nosil, už tam přeci nechodím.

Do tašky jsem naházel pár triček, ponožky, jedny tepláky a nějaké spodní prádlo. Ještě nějaké věci do školy, ty už jsem si ale musel dát do batohu, jelikož taška byla nacpaná k prasknutí.

"To si myslíš, že po všem co jsem pro tebe udělal jen tak odejdeš?!" vtrhl najednou otec do pokoje.

"Tvůj názor mě už vůbec nezajímá," odpověděl jsem mu. "A teď jestli dovolíš, rád bych prošel."

Už napřahoval ruku, aby mě praštil, ale má poznámka ho zadržela.

"Jen jednou se mě ještě dotkneš a já tě udám na policii."

Obešel jsem ho. Vyšel do chodby a zabouchl za sebou dveře.

Už se tam nikdy nevrátím.

♣♣♣

Stál jsem před dveřmi bytu Colbyho rodičů.

Zvonil jsem dvakrát než mi přišel Colby konečně otevřít.

"Hele promiň. Mě to hrozně mrzí, ale přijela k nám zase sestřenice takže tady nemůžeš spát," vyhrkl na mě, sotva za sebou zavřel dveře. Asi se kvůli toho s rodiči dost pohádal.

"A kde teď podle tebe mám spát?" zeptal jsem se ho sarkasticky.

"Tak třeba si dneska lehni na lavičku v parku a zítra můžeš za někým zajít. Hm...neříkal jsi, že Jerri bydlí jenom s babičkou? Tak můžeš je poprosit," z bytu někdo zavolal Colbyho jméno. "Nezlob se brácho. Už musím jít. Drž se," s tím za sebou opět zabouchl dveře.

Sotva jsem vyšel z domu, začalo pršet jako z konve.

Lehl jsem si na tu silně používanou lavičku. Ani nechci vědět kdo všechno na ni seděl a co na ni dělal.

Dnešní noc bude ta nejhorší v mém životě.

Nezbývá mi nic jiného než zítra zajít za Jerri. Nevím jestli tam půjdu, stydím se za to, že nemám kde spát. Ale co jiného mám dělat?

*Ahojte, mí milí čtenáři :) mám pro vás dobrou zprávu (pro mě je špatná), dneska jsem byla u doktorky a mám anginu, takže budu týden ležet doma :/ ale za to bude hodně nových kapitol :), pokusím se přidat aspoň jednu každý den*
*Na obrázku Nick, tak si ho představuju já ale samozřejmě záleží na vaší fantazii ;)*
*Co říkáte na to, že Nick konečně odešel od svého otce?:O :)*
*Lucc*