Something like friends

15.část

Jerri

Celý týden jsem Nicka neviděla. Asi řeší nějaké svoje problémy, napadlo mě.

U Tapička jsme se domluvili, že až bude moct, ozve se mi. Zatím nevolal, ale dávám mu ještě čas.

Tohle mi prolétlo hlavou dvě sekundy předtím než mi zvonil budík. Naštvaně jsem ho zamáčkla.

Oblékla jsem si první věc, kterou jsem našla ve skříni. Bylo to fialové tilko s napůl průhlednými zády a kraťasy.

Babička už měla hotové domácí vafle, které máme na snídani aspoň dvakrát do týdne. Obě totiž milujeme vafle se šlehačkou a karamelovým topinkem.

"Kolik jich budeš chtít?" zeptala se mě.

"Plný talíř. Mám hlad jako vlk," obě jsme se tomu přirovnání zasmály.

"Už jsem tě delší dobu neviděla s žádným klukem. Stalo se něco?" zajímala se. Takhle jsme si spolu nepovídaly už dlouho. V poslední době na sebe máme čím dál méně času. Na to, že spolu bydlíme se vidíme jen u snídaně.

"No...Před pár týdny jsem někoho potkala. Ale má nějaké problémy doma, takže se uvidíme až je vyřeší," řekla jsem jí.

"A jak se ten chlapec jmenuje?" zeptala se.

"Nick," usmála jsem se.

"A dál?"

"Já vlastně ani nevím jaké má příjmení," znovu jsme se obě rozesmály.

"Nevadí, zjistíš ho příště."

Ještě chvíli jsme se bavily, ale pak babičce zazvonil mobil. Zase jí volala nějaká její kamarádka.

Umyla jsem nádobí od snídaně. Koš už přetékal a tak jsem s ním zašla.

Otevřela jsem dveře a...Takový slejvák jsem snad ještě nezažila. Padal déšť a zároveň i kroupy. Voda protékala ulicí a valila se z kopce.

Rychle jsem přeběhla chodníček vedoucí k popelnici před naším domem.

Až když jsem doběhla blíž, všimla jsem si schoulené osoby sedící na kraji patníku. Na první pohled ten člověk vypadal jako bezdomovec, ale ta mikina mi byla odněkud povědomá...

Klekla jsem si k němu. "Nicku?" okamžitě zvedl hlavu. Byl neoholený, ale právě kvůli tomu vypadal tak skvěle.

"Co tady děláš?" zeptala jsem se hlasitě, abych překřičela tekoucí vodu.

"Já jsem se tě chtěl ze-" začal, ale musela jsem ho přerušit.

"To je jedno. Pojď honem dovnitř ať nenachladneš," zvedl se, vzal si tašku a oba jsme běželi zpátky do domu.

Když jsem za námi zavřela dveře, uvědomila jsem si, že pytel se smetím pořád držím v ruce. Já jsem ale trdlo. Teď už znovu ven nejdu.

"Co tady teda děláš? Já vím, že už se ptám podruhé, ale nechtěla jsem celá promoknout," vysvětlila jsem.

"Špatně se mi to říká, tak prosím pozorně poslouchej," začal. "Včera mi bylo osmnáct. A jak už jsem se předtím zmínil, nemám s otcem zrovna moc vřelý vztah. Už mě přestalo bavit kvůli jeho zákazu pořád sedět doma a tak jsem od něho včera odešel. Měl jsem spát u kamaráda, ale přijela mu sestřenice takže jsem tam nemohl být. Vůči tě poprosit jestli bych nemohl pár dní zůstat tady. Jenom dokud si něco najdu. Stačí mi zem,nemusím ani spát na matraci."

Tak tohle mě totálně zaskočilo. Vůbec jsem netušila, že má s otcem až tak špatný vztah.

"Mám jen jednu otázku."

"Samozřejmě, pokud jde o peníze něco mám. Mohl byvch zaplatit nebo nějak pomoct," myslel si, že mi jde o peníze. Ale to se spletl.

"Ale to mě vůbec nezajímá. Své peníze si nech. Budeme s babičkou rády, že tady někdo bude s náma. Moje otázka zní: Kde jsi teda proboha spal dnes v noci? Proč jsi nepřišel už včera?"

"Nebyl jsem si jistý, že mě tady necháš. Přece jenom, zase tak dobře se neznáme," odpověděl mi na jednu otázku. "A spal jsem na lavičce v parku," dodal.

"Měl jsi prostě přijít už včera," uzavřela jsem debatu. "Tady si odlož věci, ale budeš mi muset pomoct nafouknout matračku."

"Jistě, rád ti pomůžu," souhlasil.

V tom se zpoza rohu vynořila babička.

"Kohopak to tady máme?" zeptala se.

"Promiňte, já jsem Nick," představil se jí.

"Těší mě. Ale co tady děláte v tak hrozném počasí?" zajímala se.

"On teď nemá kde bydlet. Mohl by tady nějakou dobu zůstat?" zeptala jsem se jí.

Nenápadně na mě mrkla. Nedokážu si představit co to mělo znamenat. Určitě zase kuje nějaké pikle.

"Ale samozřejmě. Bude spát u tebe v pokoji," řekla. Tak proto na mě mrkla...