Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

27. Kapitola: Mezi čtyřma očima

Místností se rozeznělo ticho. Bylo to stejné jako tehdy, docela stejné. Už zase se na povrch dostalo jedno z těch tajemství, které mělo býti dnešnímu světu skryto. Alespoň tak si to Normélie vždy přála, aby tomu už nikdy nemusela takhle otevřeně čelit. Upřímně ji po těch letech ani nenapadlo, že by se kdy mohly její tehdejší pletky dostat sem do přítomnosti. Přece jen i tehdy o její malé aférce věděla jen hrstka zasvěcených a dnes, po více než dvaceti letech, by to mělo být znovu rozebíráno? Vždyť by ji to dočista zničilo! A ještě ke všemu se toto její nejcitlivější tajemství dostalo na povrch právě tímto způsobem?

Už tehdy jsem za všechny své hříchy zaplatila až příliš vysokou cenu, nebo snad ne? Ptala se sama sebe hledajíc přitom odpověď, proč se to vlastně teď stalo. Proč je mezi jejími nynějšími strastmi i něco, co ji trápilo před tolika lety? Považovala to za uzavřené, za dávno vymizelé, přes co se už svým způsobem stačila přenést, tak jak je možné, že si někdo mohl jen tak přijít a znovu to proti ní vytáhnout?

Celá roztřesená vstala z měkké sedačky a tak rychle, jak jen dokázala, se rozešla do svého pokoje. Nutno dodat, že když procházela okolo bezvládně ležící Ruby, své tempo značně zrychlila. Kdyby byla mladší, jistě by se do svého pokoje přímo rozběhla. Musela se okamžitě dostat z dohledu všech, kteří v salonku byli. Už tam nemohla déle zůstat, neustála by to.

Když přišla do svého pokoje, zabouchla za sebou dveře a okamžitě vykázala komornou ven. Hlas se jí přitom třásl a musila se pekelně soustředit, aby vůbec dokázala nějaké slovo srozumitelně vyslovit.

„Jste v pořádku, madam?" zeptala se jí služebná opatrně, ale Normélie jen nepřítomně zavrtěla hlavou. Měla dojem, jako kdyby onen hlas, jímž na ni služka promluvila, byl jen jakousi vzdálenou ozvěnou. Slyšela jej, věděla, že jsou jím pronášena slova, ale za žádných okolností nedokázala pochopit jejich význam. Začala splašeně pobíhat po svém pokoji a jako smyslu zbavena zatahovat všechny těžké tmavě modré závěsy. „Madam, pomohu vám..." Užuž komorná vztahovala ruce, že zatáhne alespoň poslední ze závěsů, když Normélie našla poslední zbytky své síly a někdejší kuráže, s níž se na komornou silným hlasem obořila:

„Vypadni!" zakřičela a třesoucí se rukou ukázala ke dveřím. Komorná úlekem nadskočila, takhle nepříčetnou a roztřesenou madam Normu ještě nikdy dříve neviděla. Z místnosti tedy téměř vyběhla a přitom ji celou dobu doprovázel Norméliin nepříčetný pohled, s nímž poté urychleně zamkla i vchodové dveře, kterými služka zmizela.

Jakmile zatáhla poslední závěs, v pokoji se rozhostila černočerná tma. A právě v takovéto tmě, kde nemohla být nikým spatřena, Normélie odhodila svoji kamennou masku a opatrně dovrávorala k nohám své postele. Klesla na kolena a tiše se rozvzlykala. Tvář složila do dlaní a pokoušela se tlumit své vzlyky, jež se jí draly ze rtů. Už to bylo roky, co takhle naposledy nahlas štkala. Už dlouho jí nic nezasadilo takovou ránu jako tohle.

Nedovedla pochopit jak něco, roky tolik vzdálené a téměř zapomenuté, se náhle může vrátit v takové míře a znovu jí zasadit takovou ránu. Doufala, že už byly její mladistvé hříchy zažehnány, že už jsou dávno odpuštěny a zapomenuty... Proč se tedy musely vrátit? Proč se jí musely znovu připomenout pokoušejíce se zničit její těžce budovanou pověst? Od té doby, co se to stalo, se už přece chovala tak, jak by dáma měla, už neprovedla nic nepředloženého či hříšného, tak proč musel být tento její jediný hřích zmíněn právě teď a ještě ke všemu před těmi, na jejichž pohledu na ni samotnou záleželo nejvíce?

Samým zděšením pozvedla hlavu a zahleděla se někam před sebe. Tolik lidí o ní najednou slyšelo to nejhorší. Slyšelo o tom, jak se kdysi zachovala, jak měsíc před svatbou zhřešila s někým, kdo ani nebyl její nastávající, kdo nebyl pan Norman Gerten. Začala se třást ještě více, když vzpomněla na onu skutečnost, že se tehdy takového hříchu doopravdy dopustila. Porušila tím mnoho společenských pravidel, ba dokonce zhřešila i z pohledu náboženského. Ale ona byla tehdy tak mladá, tak zaslepená a... A možná i zamilovaná?