Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

26. Kapitola: Odkryté karty minulosti

Když přišel od dámského salonku, už tam seděla madam Normélie, která stejně dění kolem sebe nevěnovala žádnou pozornost, neb byla zrovna zaneprázdněna psaním nějakého dopisu. A k jeho vlastní smůle tu byla už i Meena, která se zřejmě rozhodla čelit svým bolestem alespoň pro tento okamžik, když měli řešit Gerbériiny narozeniny. Ne, že by snad měla malou svěřenkyni své matky nějak zvlášť v oblibě, ale zároveň proti ní nebyla ani nijak zaujatá. A navíc madam Norma skutečně dbala na to, aby se tu sešli všichni. Kdyby byl tvůj stav právě takový jako minulé dny, tak budiž, ale teď jsi vlastně zdráva, řekla jí matka nekompromisně, když se Meena chtěla tomuto čajovému dýchánku vyhnout a zůstat raději v posteli. Avšak po matčiných slovech jí nezbývalo nic jiného, než sem přijít a čelit svému zatím nejhořčímu zklamání, Augustinovi.

Nemluvili spolu od doby, kdy za ní hrabě sám přišel, a zdálo se, že už spolu ani mluvit nebudou. On neměl více, co by jí řekl a teď, když už to začal pomalu urovnávat s hraběnkou, si ani nemohl dovolit být s Meenou někde o samotě. Zatímco ona by si samozřejmě toužebně přála, aby se s ním mohla znovu někde setkat mezi čtyřma očima a pokusila se ho svést tak, jak už tomu bylo mnohokrát. Ovšem teď si i ona sama říkala, že by to zatím nebylo příliš moudré. Chce to čas, umiňovala si. Podlehl jednou, podlehne znovu...

„Dobrý večer," prohodila madam Norma nepřítomně, když zaznamenala, že vstoupil do dveří. Nyní poměrně litoval toho, že se ještě nezdržel v knihovně.

„I vám, dámy," řekl chladným odměřeným hlasem a posadil se na sedačku proti Meeně, rozhodně neměl v úmyslu sedat vedle ní tak, jako to udělal naposledy. Moc dobře totiž věděl, jak to posléze dopadlo. Vytáhl z vnitřní kapsy svého kabátce kapesní hodinky a zkontroloval čas. Mají ještě minutu, pomyslel si a doufal, že to všechny zbývající dámy stihnou, neboť rozhodně neměl náladu na Norméliiny přednášky o dochvilnosti.

„Akorát," zamumlala Normélie za malý okamžik, když do místnosti vešla Afrodita spolu s Katrinou a něčemu se tiše smály. Ovšem hned, jakmile postřehly veškeré osazenstvo v salonku, se utišily. Teď už jim do smíchu dvakrát nebylo. S tichým pozdravením tedy vešly dovnitř a chtěly se posadit vedle sebe na větší sedačku, když je madam Norma přerušila: „Chci vedle sebe Neenu a slečnu Wartovou," pronesla rázně a Neena, která zrovinka vešla do dveří, jen nenápadně protočila oči. Za dnešní den už měla své matky dost. Ale samozřejmě si nedovolila její přání neuposlechnout a se vší elegancí se posadila na jeden konec sedačky, poblíž Meeny, a Katrina se usadila na ten druhý, poblíž Afrodity, která byla nucena si sednout po Augustinově boku. Buď to, nebo mohla sedět vedle Meeny. Ani jedna z možností nebyla nejlákavější, ale když už si měla zvolit mezi těmi dvěma, přece jen raději volila hraběte. „Tak," začala Normélie a přitom se významně ušklíbla. Zapečetila dopis a s výrazem značného opovržení jej předala malé Antile, jež jako obvykle postávala v rohu místnosti. „Doufám, že tenhle dopis bude doručen rychleji nežli ten předchozí," zasyčela a jedovatě na malou dívku pohlédla. Ta jen přikývla a tichým krokem se vytratila z místnosti. „Pro začátek bychom si snad měli zvolit nějaké heslo, pod kterým budeme celou situaci řešit. Zamezíme tak tomu, že nás Gerbérie prokoukne," vysvětlovala Normélie v domnění, jak vše krásně vymyslela, a se zcela rovnými zády se posadila mezi Neenu a Katrinu, které od sebe seděly tak daleko, jak jen to bylo možné. Augustin se při jejích slovech musel ušklíbnout, když si uvědomil, že Gerbérie je nyní pravděpodobně někde poblíž a o všem se již brzy dozví. „Návrhy?" Nikdo nic neříkal. Zřejmě proto, že nikdo žádné návrhy ani neměl, anebo proto, že jednoduše nechtěl mluvit před takovým množstvím lidí. Rozhostilo se tedy napjaté a trapné ticho, které přerušovaly jen kyvadlové hodiny.