Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

31. Kapitola: Poselství milostných dopisů

Nejdražší Afrodito,

Od našeho posledního setkání uplynulo mnoho dní, více jak týden. Avšak já i nadále cítím Vaši svěží přítomnost. Byla jste pro mne vánkem v nekonečně suchém létě, jako spása ubohého trosečníka na tom nejpustším ostrově modravého oceánu. Každým dnem toužím po tom, abych Vás směl znovu spatřit. I kdyby snad naše setkání mělo trvat jen okamžik, ten prchavý a téměř neskutečný okamžik, mé srdce by zaplesalo nenadálou radostí. Spokojeně by tančilo jako ti motýli nad vonnými lukami, jejichž jemná křídla mne provázejí při každém dalším pomyšlení na Vás.

Ach ano, motýli budou v mé mysli navždy spojeni jen s Vámi a tím nejněžnějším polibkem. Zavřu-li na okamžik oči, stále cítím vaše sladké rty na těch svých a Vaši ruku v mém jemném sevření. Nic nedokáže z mé mysli vyhnat pomyšlení na Vás, zhola nic. I kdyby snad staletí minula, i nadále bych si ponechával naše společné okamžiky hluboko ve své mysli a též ve svém srdci, kde mají své velmi zvláštní místo. Nic Vás již nemůže nahradit.

Čím více smýšlím o tom, že už se mi jednou naskytla možnost Vás spatřit, tím větší je pro mne pokušení Vás opět vyhledat, či se snad pokusit zavdat příčinu k Vašemu nebo snad mému příjezdu co nejblíže. Vím však, že musím i nadále odolávat. I přesto stále doufám, že mi bude brzy poskytnuta příležitost Vás zřít i bez mého přičinění.

Má náklonnost k Vám je neutuchající stejně jako má starost o Vás a Vaše zdraví. Doufám, že i nadále jste v pořádku a strasti ohledně Vašeho zrádného manžela ustoupily do ústraní stejně jako ty spojené s onou podivuhodnou ženou. Vaše tajemství je u mne i nadále v bezpečí, avšak již mnohokrát mne pojímala zloba jen při pomyšlení, že by s Vámi snad mohlo být špatně zacházeno. Byl bych schopen ublížit každému, kdo by si dovolil kalit Vaši radost, štěstí, či snad jen poklidnou mysl.

Kéž tedy Pán Bůh dá a já Vás budu moci opět držet v náručí, v bezpečí. Myslím na Vás stále, dnem i nocí a nic si nepřeji vroucněji než Vaši radost a štěstí. Vaše odpovědi na mé dopisy jsou vždy kouzelné a večer před spaním mi přinášejí kýženou útěchu, po níž prahnu. S nedočkavostí budu tedy očekávat i Váš další dopis s možným přislíbením toho, že Vás snad již brzy opět spatřím.

Vám oddaný a drahý Nickel Merrid

Ačkoliv dočetl již před pár okamžiky, nepřestával na dopis překvapeně hledět. Věděl, že Merrid to se slovy skutečně umí, ale že až takhle? To nečekal. A už vůbec nečekal, že bude k Afroditě tak otevřený. Vždyť to je milostný dopis! Rozčiloval se vduchu. Skutečně cítil jakousi rostoucí zlobu, s níž se bude muset pár chvil vypořádávat.

Nějak se stále nemohl vyrovnat se skutečností, že Nickel Merrid, ten člověk, kterého nenáviděl ze všech nejvíce, je zasvěcen do toho všeho, s čím se tu oni teď potýkají. Věděl o něm, věděl o Ruby. Augustin by se ani nedivil, kdyby už dávno věděl i o onom neuskutečněném těhotenství. Sice v dopise sliboval, že je u něj Afroditino tajemství v bezpečí, ale jakou váhu mohly mít Merridovy sliby? Vždyť by mu tím mohl způsobit spousty nepříjemností, tak proč si to všechno i nadále nechává pro sebe? Že by snad kvůli Afroditě...?

„Pane, musím to jít vrátit," zašeptala Gerbérie naléhavě, „a pokud možno vcelku," dodala opatrně, když viděla, kterak pevně a s jakou nenávistí v očích dopis svírá. Hrabě se na ni zamyšleně podíval a naštvaně přešel ke stolu.

„Tak rychle, teď hned ten dopis přepíšeš," rozkázal jí a Gerbérie samým překvapením pootevřela ústa.

„Cože?! To nemám šanci stihnout, oběd za chvíli..."