Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

52. Kapitola: Co přinesla odhalení

Ráno ji probudily paprsky slunce, jež se k ní dostaly skrze špatně zatažené bílé závěsy. Tiše zakňourala a převrátila se na druhý bok přetahujíc si peřinu přes hlavu. Schoulila se do klubíčka a pokoušela se opět veplout do říše snů, v níž jí bylo ještě před pár okamžiky tak dobře. Všude dobře, v posteli nejlépe, pomyslila si a spokojeně si podložila rukou hlavu. Jak jen mohla kdy žít bez prachových peřin...?

Urychleně se vyhoupla do sedu, až se jí zatemnělo před očima. Okamžik zmateně pomrkávala po okolí a vydechla překvapením, když shledala, že je ve své ložnici a ve své posteli. Matně si přehrávala události včerejšího večera, ale nemohla si vybavit onu chvíli, kdy by se snad zvedala ze sedačky v předpokoji a odebrala se sem. Naopak se jí v mysli rýsovala jakási nepatrná vzpomínka na to, kdy vlastně usnula...

Se zasténáním složila hlavu do dlaní a tváře jí v okamžení zrudly. Tohohle se dočkat nechtěla a upřímně si nedovedla představit, že se po tomhle ještě kdy podívá Augustinovi do očí. Styděla se za to, že se jí včera podařilo tak brzy usnut a ještě k tomu ve chvíli, kdy byli uprostřed řešení tak důležité věci. Tiše zakňučela a plácla sebou zpátky do peřin.

Mimoděk pootočila hlavu k oknu a sluneční paprsky ji jemně polechtaly na tváři. Venku bylo teplo a slunce ozařovala zahradu zmáčenou včerejším deštěm. Zdálo se, že počasí je pro dnešní slavnost více než příhodné, Chantalle bude mít určitě radost, že otevření divadla nic nebrání. Ovšem při pomyšlení právě na náplň dnešního večera se Afrodity zmocnila nemalá nervozita. Od svatby nebyla ve společnosti a vlastně ani na své svatební hostině nestrávila příliš mnoho času. Přirozeně ji tedy děsilo, že již dnes večer bude opět v přítomnosti mnoha významných a vznešených šlechticů, kteří jistojistě budou chtít znát novou a krásnou hraběnku Flossovou. Nejraději by byla, kdyby jí snad madam Norma připomněla všechna ta pravidla, jichž by se měla držet, avšak měla jakýsi neblahý pocit, že dnes bude mít docela jiné starosti, stejně jako madam Normélie.

„Dobré ráno, paní hraběnko!" zatrylkovala Dorotty, která znenadání vešla do pokoje a shledala, že je její paní už vzhůru. „To je vám ale krásný den! Ptáci zpívají a to teplo, opravdu ukázkový letní den!" říkala rozjařeně a začala své paní chystat šaty pro dnešní slunný den. „Já vás včera večer ani neslyšela přicházet," zasmála se vzápětí, „původně jsem si myslela, že snad na vás počkám a ještě se vás přeptám, zdali něco nepotřebujete, ale nakonec jsem usnula daleko dříve," říkala omluvným tónem, avšak usmívala se přitom, dokonce se usmívala velmi potěšeně. „A já vás nechtěla s panem hrabětem rušit," dodala a nepatrně na hraběnku mrkla. Afrodita se na ni nevěřícně podívala, ačkoliv měla tváře stále červené jak dvě rajská jablíčka.

„Ne, to... Ne, nemyslím si, že... Že bys nás snad při něčem rušila," vypravila ze sebe a zatřásla hlavou. Ovšem možná bylo dobře, že Dorotty nevěděla, jak se hraběnka vlastně dostala zpět do postele. Komorná se jen tajemně usmála a zašla raději do koupelny myslíc si přitom svoje...

Afrodita byla po celou dobu příprav jaksi zamlklá. Stále si nedovedla představit, že se spolu s Augustinem už za chvíli setkají a ona se mu bude musit podívat do očí. Vskutku se styděla za to, že ji včera tak brzy přemohla únava, a že to především jemu vděčí za to, že nakonec nespala na sedačce. Také bylo trochu nesvá z toho, co si o ní asi tak musí myslit. Avšak konejšila ji myšlenka, že kdyby ho snad svou včerejší únavou nějak naštvala, jen těžko by si dával tu práci a přenášel ji k ní do ložnice. Mohl ji nechat na sedačce, jistěže mohl, ale neudělal to. A za to mu byla v jádru vděčná, ale zároveň se cítila i dosti zahanbeně. Věděla, že se stejně setkání s ním nevyhne, avšak snažila se jej co nejvíce oddálit. Nejprve si značnou chvíli vybírala šperky a nakonec si donekonečna stlala postel ve snaze míti polštářky dobře natřepané, přehoz řádně urovnaný a noční košili pečlivě složenou. „I to už nechte, paní, avšak už jste mi dosti pomohla," prohlásila Dorotty s potutelným úsměvem a nepatrně postrčila hraběnku ke dveřím ven. Afrodita naprázdno polkla a naposledy se po ložnici rozhlédla.