Křehkost a síla květin II - Sedmikráska✅

48. Kapitola: Zábava všech zábav

Nikdo nebyl připraven na jednu z nejlepších zábav, které hrabství Lavron nabízelo. Chantalle si udržela svou tvář tajnůstkářky a nedovedl ji k nějakému přiznání přesvědčit ani Sebastian, který však po prvotních instrukcích pojal jisté podezření. Převlékněte se do toho nejjednoduššího, co máte. Hlavně žádné cennosti a šperky, prostě co nejobyčejněji, řekla jim s tajemným úsměvem a hned nato odešla do svého pokoje, samozřejmě spolu se svým manželem, aby snad něco nevyzradil. Všechny otázky tedy zůstaly nezodpovězeny.

Afrodita z toho všeho byla poněkud nervózní, protože ačkoliv se jí Chantalle zdála milá a ostatně i velmi příjemná, zatím nedovedla ani v nejmenším odhadnout, co by tak mohla mladá hraběnka Lastrádová plánovat. A její obavy se jen umocňovali, když kolem toho Chantalle dělala takové tajnosti.

„Připravte se na to, že to bude nějaká šílenost," zavolal na ni hrabě ze své ložnice a Afrodita vykoukla pootevřenými dveřmi ze svého pokoje. Sklízela právě do své šperkovnice drahé spony, jež jí Dorotty vytáhla z vlasů, a třpytivé náramky, které ještě před chvílí krášlily její útlá zápěstí.

„Proč si to myslíte?" zajímala se a přitom hleděla ke dveřím na druhé straně předpokoje. Nedovedla ani popsat, jak moc se jí ulevilo, když se dozvěděla, že mají oddělené ložnice. Jistě, nic jiného by se možná ani neslušelo, ale co kdyby hostitelé chtěli ušetřit prostory i pro ostatní hosty a přidělili jim jen jednu ložnici? Bože chraň! Pomyslela si, neboť to by bylo opravdu nepředstavitelné.

„Protože jsem Chantalle znal a nemyslím si, že se v tomto ohledu nějak změnila," odvětil, „ostatně se chová stejně jako tehdy a nějaké šílenosti jí nikdy nebyly cizí," dodal na vysvětlenou a vyšel ze svého pokoje ven. Afrodita prvně nezaznamenala pražádnou změnu, neboť barva jeho oděvu se nezměnila, avšak poté jí přišlo na mysl, že vlastně přišel jen v černé košili a kalhotách, neměl na sobě ani draze zdobenou vestu, ani kabátec. „Co? Takhle jste mě ještě neviděla, nebo co?" zavrčel, když si povšiml, kterak upřeně na něj hledí. Ano, je to stále Augustin, kterého znám, pomyslela si, neboť po této jeho jediné větě to nemohlo být jinak. Už jí sice nepřipadal jako hrabě, ale byl pořád stejný. Proto jen zatřásla hlavou a zaloudila pohledem ke zlatému kroužku na svém prstě. Ten by nejspíše sundávat neměla, ačkoliv by to velmi ráda udělala.

„Nejspíš ne," odpověděla na jeho předchozí otázku a přitom po něm stále nenápadně pokukovala. Takhle se jí zdál něčím jiný, vážně už vypadal daleko méně jako nějaký šlechtic. Docela se jí to zamlouvalo, neb jí to svým způsobem připomínalo dřívější život, o který ji kdysi připravil.

„To proto, že já takhle nikam nechodím, ani bych nedovolil, abyste mě kdy spatřil právě takhle," řekl a chtěl sáhnout pro své kapesní hodinky, když mu náhle přišlo na mysl, že je u sebe vlastně nemá. Otráveně nad tím protočil oči a raději se zaměřil pohledem na hraběnku, která právě vyšla ze své ložnice. Měla na sobě ty samé žluté šatečky, v nichž ji viděl úplně poprvé. I přesto, že teď vypadala stejně jako tehdy, měl pocit, že se strašlivě změnila. Nevěděl přesně, čím to bylo, ale cítil tu změnu. Ona sice nikdy nebyla jako slečna Wartová; její mluvu nebylo třeba tolika brousit, její pohyby nebylo třeba uklidňovat a její chůzi nebylo zapotřebí tolika napravovat. Tak proč se mu najednou zdála být tak odlišná od té dívky, jíž si kdysi vzal?

„Nemyslíte si, že je to moc..."

„Ne, ne, já... Myslím, že přesně tohle Chantalle chtěla," přerušil ji a doufal, že tím jaksi přerušil i tok jejích případných starostí. Ovšem ani na chvíli z ní nespustil oči. Afrodita si nervózně uhladila vlasy a čekala, zdali řekne ještě něco. Takhle se na ni obvykle nedíval. „Nezdá se vám to všechno nějak dávno?" nadhodil tiše a přitom jí pohlédl do očí. Afrodita si tiše povzdechla a pohled odvrátila. Zahleděla se na jeden z obrazů na stěně a zaujatě si jej prohlížela. Travnatá louka s poletujícími motýly, pramínek vody vytékající zpoza dvou velikých kamenů a malá srna lačně pijící onu křišťálovou vodu... Mistr malíř nemohl být přesnější. Ten obraz jí tolik připomínal ztracenou svobodu.