Nejsem tím, za koho mě mají

Kapitola 1

Ještě týden. Jen jeden týden.

To snad přežiju nebo ne? Za týden se mám přesunout do Doupěte a užít si tam zbytek prázdnin. Takže tady musím přežít jen ten jeden jediný týden. Doufám že se nic nepokazí, a já to zvládnu bez větší úhony na svém zdravý.

Jenomže ani já sám jsem netušil, jak strašně moc jsem se splet. Tak hrozně moc, že bych to nepřál nikomu z vás.

Pomalu jsem čekal na půlnoc. Patnácté narozeniny se slaví přece jenom jednou za život, a já se opravdu těším, až je oslavím s Ronem, Hermionou a zbytkem Weasleyových.

Bude to opravdu dlouhý týden. Ne že ne.

Pořád mě pronásledovali noční můry z turnaje tří kouzelníků. Pořád jsem před sebou měl sen jak Červíček zabil Cedrica. Tohle mě bude strašit do konce mého života.

Podíval jsem se na budík, který stojí na mém nočním stolku. Ještě dvě minuty a bude mi patnáct. Nejdelší dvě minuty v mém životě. Jako kdybych měl zemřít. Nervózně jsem přecházel po pokoji tam a sem abych nějak zabil čas a najednou jsem uslyšel tiché ťukání na okno. Skoro jsem při tom zvuku vylétl až do stropu jak jsem se lekl. Rychle jsem se vzpamatoval a co nejtišeji jsem šel otevřít okno abych nevzbudil tetu a strýčka.

„Díky za dopis." a pohladil jsem sovu po peří a vzal jsem si od ní obálku s dopisem.

Z Bradavic ten dopis nebyl. To jsem poznal okamžitě. Chyběl na ní znak školy. A nebyl ani od Brumbála, jelikož to nebyl jeho rukopis. Ani pečeť jsem nepoznával. Erb s písmenem P uprostřed mohlo znamenat opravdu cokoliv. Měl jsem tušení ale v tu chvíli mi to přišlo nanejvýš nemožné na to, aby to byla pravda.

No tak jo. Vážně jsem zvědav kdo mi v tuhle noční dobu píše.

A tak mi došlo, že jsem to raději neměl dělat. Už pří čtení první řádky se mi zhroutil svět. Teda alespoň to, co jsem si myslel, že o něm vím. Brzo omdlím. O tom nepochybuji.

Rychle jsem vyhledal podpis autora dopisu. Lily Evansová-Potterová.

Sakra. Tak tohle bude průser katastrofických rozměrů. Z toho bude armageddon epických měřítek. Tohle asi nerozdýchám. Už jenom to oslovení mě dokázalo rozhodit. Harry Tobiasi Pottere.

Tobiasi? Moje prostřední jméno není Tobias.

Začínám se děsit. Skutečně děsit. Tohle opravdu není dobré.

Takže zpět ke čtení.

Nádech.

Výdech.

Nádech.

Výdech.

Fajn jsem v pohodě.

Na jak dlouho?

Ale ne. Začínám panikařit. Copak nemůžu mít pro jednou klid?

Tak jo. Už to musím dočíst. Je to přece dopis od mámy. Už jenom tohle je důvod sám o sobě a já bych se neměl chovat jako zbabělí Zmijozel.

Takže Nebelvírská odvaho jde se na to.

Kde že jsem to skončil. No jo ani jsem nezačal. Tak pokračujeme.

Harry Tobiasi Pottere,

pokud jsou moje domněnky a výpočty správné, dnes slavíš svoje patnácté narozeniny.

Takže jestli je tomu skutečně tak, přejeme ti s Jamesem všechno nejlepší k tvým patnáctým narozeninám. Bude to pro tebe ve škole velký rok. Tento rok budeš skládat zkoušky z NKÚ a já věřím, že na tebe budeme pyšní a zvládneš to.