Nejsem tím, za koho mě mají

Kapitola 6

„Pane Snape, mohl by jste laskavě, společně s panem Weasleym, dávat pozor na to co se vás snažím naučit? Jedno z těchto témat bude u zkoušek z NKÚ a vaše přeměňování nepatří mezi vynikající."

Ano jak jinak. Hodina přeměňování. Katastrofa všech katastrof. Výklad o tom co znamená NKÚ mě vážně nebavil. Bohužel jsme si já ani Ron nevšimli, kdy profesorka začala s výkladem látky. Tedy respektive kdy začala opakovat tu starou.

„Takže ani pro jednoho z vás jistě nebude žádný problém, přeměnit kámen na orchidej."

S Ronem jsme se na sebe jenom podívali. V tom jednom pohledu bylo řečeno naprosto všechno.

„No prosím, pane Weasley začněte."

A Ron začal. Vlastně i skončil, protože s jeho kamenem se nestalo vůbec nic.

„To jsem si mohla myslet. Napíšete mi za domácí úkol jak přeměnit kámen na jakoukoliv rostlinu. Pane Snape teď vy."

S povzdechem jsem vzal do ruky hůlku a ...

A přeměnil jsem kámen na tu bláznivou orchidej. Rozhodně na sobě nedám znát, že mě to překvapilo.

„Tohle je pro vás paní profesorko." řekl jsem jí, a se širokým úsměvem na tváři jsem jí podával tu kytku.

McGonagallová na mě jen zírala. Poslední dobou se to děje příliš často. Rozhodně se stejně jako já nenechala vyvést z míry

„A teď zpět na kámen."

Takže jsem tu kytku položil zase na stůl a přeměnil jí zase na kámen.

„Omluvám se za obvinění z toho, že jste nedával pozor." otočila se a odešla zpátky za katedru.

McGonagallová byla přísná to ano. Byla ale taky spravedlivá a dokázala svojí chybu uznat. Jenže měla pravdu. Já jsem vážně nedával pozor.

„Paní profesorko?"

„Ano?"

„Nezasloužím si omluvu. Vážně jsem nedával pozor."

A překvapená McGonagallová se posadila. „Po hodině tu zůstaňte. A teď prosím doopravdy dávejte pozor.

A začala s opakováním ze čtvrtého ročníku. Vážně mě to nebavilo a skoro jsem zase přeslechl, že máme přeměnit ten kámen na nějakého živočicha. Slyšel jsem to opravdu na poslední chvíli.

Začal jsem přemýšlet nad živočichem. Pavouka a hada jsem zamítl okamžitě, protože Ron má z pavouků panickou hrůzu a kdyby se objevil předním, Ron by pravděpodobně skončil na stropě učebny aniž by věděl jak se tam dostal, a ve třídě máme spoustu upištěných holek, které mají zase panickou hrůzu z hadů a ocitli by se na stejném místě jako Ron. Myš taky nepřipadala v úvahu. Ron by sejí sice nebál, ale možná že...

A tak jsem přeměnil kámen na myš a utvořil jsem kolem ní ochranná kouzla, aby ta malá potvora neutekla.

„Výborně pane Snape. Tohle je ukázková práce." a zvedla můj výtvor do vzduchu.

Kdy prošla kolem naší lavice?

A přesně podle očekávání jsem uslyšel přesně ten typ jekotu, který jsem chtěl slyšet.

„Pane Malfoy uklidněte se. Je to pro Merlina jenom myš. Neškodná malá myš."

Smích mých spolužáků byla známka dobře odvedené práce.

V duchu jsem si potřásal rukou sám sobě za to, že mě to vůbec napadlo. Ta malá potvora skončila zpět na mém stole. Odstranil jsem z ní ochranná kouzla a zase jsem jí přeměnil na kámen.