Nejsem tím, za koho mě mají

Kapitola 9

Uběhl měsíc od rozhovoru se Síriem. Podle množství dopisů, které posílal každý druhý den, to vypadalo, že se s tím vším pomalu smiřoval, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že kontroluje jestli jsem pořád naživu. Rona jsme společně s Miou pomalu zasvětili do našeho „Výzkumu" a on nadšeně souhlasil s tím, že nám se vším pomůže. Nemuseli jsme mu ani říkat, že to nemá nikde rozhlašovat. Došlo mu to hned, protože tohle není zrovna obvyklá a normální situace. Skoro prasknul pýchou, když jsem mu řekl, že otec o tom nemá ani ponětí, co tady děláme a co hledáme.

Ale od toho rozhovoru jsem u otce skoro vůbec nebyl. Dvakrát jsem tam sice přespal, ale jinak jsme se potkávali na chodbě, na hodinách nebo ve Velké síni při jídle. Ani se nesnažil vyzvídat proč za ním nechodím častěji. Až přijde ten správný čas, všechno se dozví. Nejsem si zrovna dvakrát jistý, že by ho potěšilo, co vlastně děláme ve svém volném čase. Pomalu jsme do toho všeho zasvětili i Ginn, protože to děvče je opravdu všímavé a kdybychom jí nic neřekli zjistila by pravdu tak jako tak. Takže jsme si ušetřili zbytečných výmluv, a Ginny byla ráda, že se, podle ní, může zapojit do něčeho výjimečného.

Zrovna jsme seděli v komnatě nejvyšší potřeby, kde společně s Ronem, Miou a Ginn trénovali obranu proti černé magii. Ne že by nás profesorka Tonksová nic nenaučila ale měli jsme potřebu naučit se víc. Trénovat všechna možná štítová kouzla a zaklínadla, které jsme byly schopni zvládnout. Naučil jsem je patronovo zaklínadlo z čehož měli ti tři obrovskou radost a byli neskutečně nadšení, když se jím po čtrnácti dnech konečně podařilo vyčarovat svého patrona. V knihovně jsme si pak přečetli nějaké další knihy a Miu napadlo, že bych mohl vyzkoušet další nefunkční kouzla a zaklínadla.

Našla jich opravdu hodně a spousta z nich vypadala, že jsou opravdu užitečná. A u některých jsem chápal proč je ministerstvo označilo za nefunkční, některá totiž byli opravdu zbytečná. Přesto jsem se pokusil o to je vyčarovat, protože ty byli nejmíň nebezpečné až neškodné.

Mia byla nadšená, když všechno co jsem zkusil fungovalo. Jen nechápala, proč nefungují i ostatním. A Mia nesnáší, když něco nechápe. Byla opravdu odhodlaná zjistit důvod ať to stojí, co to stojí.

Zkoušeli jsme také najít štít, který by mohl zastavit Avadu. Jeden jsme našli. Bohužel jsme ho nemohli vyčarovat, jelikož to mohl udělat jedine potomek všech čtyř zakladatelů, což nechápu jak by někdo takový mohl vůbec existovat, a jako bonus musel být potomek Merlina a krále Artuše.

Což podle všech, kromě Mii, bylo naprosto nemožné. Jako asi by se to dalo, jenže o tom opravdu hodně pochybuji. A kdyby někdo takový skutečně existoval stejně jsme ten štít nemohli vyzkoušet. Kdybychom vyčarovali Avadu nejspíš bychom všichni čtyři skončili na doživotí v Azkabanu. A minimálně ten z nás, který by ta dvě slova vyslovil, by skončil s mozkomorovým polibkem. Takže jsme se museli smířit s tím, že na Avadu žádný štít prostě neexistuje.

„Takže, co se budeme učit dneska?" zeptala se váhavě Ginn.

Měl jsem to všechno promyšlené, jen jsem jim ještě neřekl svůj plán.

„Mohli by jsme začít s nitrobranou."

„S čím že?" zeptal se Ron.

„S obranou mysli."

„A k čemu je to dobré?"  pronesla Ginny.

„Že se ti nikdo nedostane do hlavy. A když už se o to někdo bude pokoušet, poznáš to. Taky ti to jednou může pomoct při posílení tvého magického jádra, protože díky tomu můžeš zjistit jestli ho něco neblokuje jak je velké nebo jaký je tvůj magický potenciál. Když si promyslíš všechna pro i proti, vyjde ti, že to je docela užitečná věc."