Nejsem tím, za koho mě mají

Kapitola 12

Vánoční prázdniny se kvapem blížili a já jsem se letos poprvé doopravdy těšil. Dostal jsem sice nabídku od paní Weasleyové ale letos jsem jí musel odmítnout, že jí Ron s Ginn povypráví důvod, protože veškerá pošta byla stále hlídaná, dokonce už i ta moje. Dopisy od Síria pomalu přestávali na intenzitě, nejspíš už mu došlo, že se mě táta vážně nepokouší zabít a že jsem skutečně živý a zdravý. O vytetovaném Poseidonově trojzubci zatím nic neví, kdyby ano rozhodně by se sem přiřítil jako velká voda a rozhodně by to nevyčítal nikomu jinému než tátovi.

Jenže na druhou stranu jsem měl z prázdnin i strach. Dětem smrtijedů nebude u nich doma nic bránit tomu, aby bylo vyzrazeno, čí jsem ve skutečnosti syn. Profesor Brumbál sice učinil na tátovi nějaké opatření ale v žádném případě to není řešení problému. S Miou a vlastně i s Newtem, jsme trávili víc času než bylo zdrávo. Ale tlačil nás čas. Museli jsme něco udělat a já nechci aby měl Voldemort převahu nad mým tátou. Pro Merlina vždyť my jsme ani nezjistili co znamená ta bláznivá královská koruna pořád jsme nepřišli na jeho význam a proč se objevilo ve stejný den jako ten trojzubec. A ani jsem neměl čas pořádně prozkoumat svoje schopnosti s vodou. Vůbec jsem netušil co všechno umím.

Teď byl prioritou číslo jedna táta. Voldemort mu nesměl ublížit. Na to jsme se spolu docela sblížili. A já jsem neměl nejmenší chuť to nějak měnit. Vlastně Snape byl v roli otce docela dobrý. Sarkastický, občas nevrlý a ve spoustě případů i vzteklý ale dokázal to vyvážit notnou dávkou humoru. Ten člověk se vážně uměl smát. Jen to prostě dřív nedával najevo.  A co víc. On si dokázal udělat legraci sám ze sebe. A lhal bych, kdybych řekl že ho nemám rád.

Ale to jsem odbočil.

Zdálo se, že naše úsilí odstranění znamení zla se zdálo nemožné. Pomalu jsem začínal ztrácet naději ale pak mě něco napadlo. Dneska už vám v žádném případě neřeknu, nad čím, že jsem to vlastně přemýšlel.

„Mio? Co kdybychom znamení zla, nahradili nějakým jiným znamením, nějakým dobrým znamením, silnějším než je tohle. Zdá se, že se toho znamení opravdu zbavit nemůže. Ale co když jenom změníme jeho účel a uděláme z něj něco jiného?"

Mia na mě jen vytřeštila oči, když jsem jí řekl co jsem měl na mysli.

„Harry. Vždyť ty jsi právě vyřešil náš problém." a někam odběhla aby se za deset minut vrátila snad s tou nejtlustší knihou jakou jsem kdy viděl.

„Hermiono, prosím tě, řekni nám na co se to právě díváme. Na kouzelnickou bibli?" ozval se Ron.

Chodil s námi do knihovny sice nerad, ale pokaždé jsem ho dokázal přesvědčit velkým kousek čokolády. Moc dobře věděl, že jímám dostatek a že si nikdy nevybírám čokoládu která není kvalitní. Na tohle jsem byl až příliš vybíraví. A právě díky takovému úplatku tu dneska seděl.

Mia po Ronovi hodila velice nebezpečný výraz a on okamžitě zmlkl. Já bych si po takovém pohledu taky netroufl cokoliv říct.

„Tohle je kniha všech znamení, které si na sobě kouzelník nebo čarodějka mohou nechat udělat."

Na všechny kouzelnická znamení to teda byla opravdu tlustá kniha. „Největším problémem je, že některé z nich nefungují-"

„-protože je ministerstvo kouzel označilo za zbytečná a řekl bych že v tomto případě nepoužívaná."

„Ale určitě mezi nimi najdeme to správné. Jsem si tím jistá Harry. Jak sám vidíš je jich tu doopravdy spousta."

„Musíme najít nějaké opravdu silné. To nejsilnější co existuje. Pokud Voldemort používá to spojení k tomu aby čerpal sílu z ostatních smrtijedů, musí to nové znamení být mocnější. Mnohem mocnější. A máme čtrnáct dní na to abychom ho našli. Protože pak začínají prázdniny a všichni víme co to znamená."