Nejsem tím, za koho mě mají

Kapitola 20

Ve škole nám začali rušné časy. Pomalu ale jistě nás učitelé připravovali na zkoušky NKÚ, čekal nás poslední famfrpálový zápas tohoto školního roku, všichni páťáci, šesťáci a sedmáci byli ve strašném časovém presu a to včetně mě, učitelé se zdáli být poslední dobou naštvaní, nervózní a v případě Binnse úplně mimo. Ten jediný nás na zkoušky nepřipravoval a já jsem vážně pochyboval, že se příští rok dostaví do této třídy víc jak polovina. Mluvil jen o skřetích a obřích válkách a je mi jasné, že tyto dvě témata v NKÚ nebudou. A stejně ho nikdo neposlouchal. Naše tréninky se stáhli na minimum. Chodil jsem jenom jednou za týden a kolikrát ani to ne. Každý jsme přemýšlelo svém dalším vzdělání po skončení školy a zjišťovali jsme z jakých předmětů jsme museli projít. Nejjednodušší řešení bylo toto. Ze všech. Mohli jsme tak mít vetší obzor povolání a mohli jsme si tak zajistit čas na výběr než půjdeme do posledního ročníku. Takže naše večery končili s knihou v ruce, usnutím v křesle po dlouhém dni, nevrlou náladou, únavou a v neposlední řadě i hádkami. Teda hádkami mezi mnou, Dracem a tátou. Nahromaděný vztek a únava zajišťovala katastrofu v podobě výbuchu magie. Bylo to jenom otázkou času komu z nás tří se to stane. A jako první byl Draco. Ten den jsme „diskutovali" o tom proč ve sklepení spalo šest jiných lidí a táta si nenechal vysvětlit, že jsme se tu v klidu učili, nikdo nic nevzal ani nerozbil a že jsme usnuli rozházení po celém bytě, což táta to první ráno mohl vidět. Ani jsme netušili, že už byl dávno doma a ve svém pokoji. Ale Draco byl tak naštvaný, že jeho výbuch vzteku vypustil i jeho napjatou magii. Tátovi zásoby přísad byli nenávratně poškozené a nepochybně to byl Dracův způsob malé pomsty. Ale aspoň se uklidnil. Teda Draco, ne táta. Byl naštvaný ještě víc, že si musí znova vybavit laboratoř. A o několik dní později i on projevil výbuch svojí magie. A co ho naštvalo? Můj pokažený lektvar na jeho hodině. Po dlouhé době jsem připravil svojí kolej o body a vysloužil jsem si školní trest. Přiznávám, byla to i moje chyba, protože jsem přidal o jednu kapku netopýřích slin navíc a no ... prostě ten lektvar udělal to co neměl. A celkově celá ta hodina skončila špatně, protože po projevení vzteku se začal Nev znova bát a jeho práce udělala to samé co moje. Byla nenávratně poškozená. Doma jsem si vyslechl jaký jsem tupohlavec, neschopný idiot a spoustu jiných jmen, které si snad nechci znovu připomínat. Nechal jsem se vytočit natolik a prohlásil jsem, že Sirius by mi byl lepším otcem než on a rozhodně by mi nenadával do blbců před celou třídou. Svých slov jsem litoval hned jakmile jsem je pronesl ale bylo pozdě. Škoda byla napáchána a tátova magie mi to dala pěkně sežrat, když jsem jí byl odhozen na protější zeď a moje tři žebra praskla pod tím náporem a vykloubené rameno bolelo jako čert. Poslední co jsem si pamatoval byla krev o které jsem nevěděl kde se vzala. Až později mi Draco na ošetřovně řekl, že jsem se uhodil do hlavy a pak jsem se ocitl v bezvědomí. Po téhle události byl chvíli klid. Ale fakt jenom chvíli.

Cítil jsem v sobě uzel napětí, které volalo po uvolnění a už to bylo vážně potřeba. Ani si nepamatuji jak celý den probíhal. Později mi Mia s Newtem řekli, že jsem se s nikým nebavil a měl jsem prázdný pohled jako kdyby mi něco bylo nebo mě něco trápilo. Vůbec si neuvědomuji co jsem řekl, na jaké jsem byl hodině, kdo na mě mluvil, pamatuji si až pozdější hádku s tátou. Draco tam ten den nebyl. Měl naštěstí delší vyučování.

Přišel jsem do sklepení po velice náročném dni. Fakt toho bylo moc a cítím se unavený ale z nějakého mě neznámému důvodu naštvaný Dneska jsem během jednoho týdne zničil už druhý lektvar. Tenhle ale vybouchl. Nechápu proč je táta naštvaný, když jsem kolem svého kotlíku stihl vytvořit štít, aby výbuch nikomu neublížil. Rozhodně si to ale dneska odskáču.

Táta už na mě čekal. Bylo na něm vidět, že je vážně naštvaný a chystá se mi opět promluvit do duše, případně mě vyhodit z jeho hodin tak jak to slíbil posledně. Což vlastně nebylo tak dávno.