Nejsem tím, za koho mě mají

Kapitola 11

Probudil jsem se v posteli se strašnou bolestí hlavy. Podle toho co jsem viděl jsem mohl být jenom na dvou místech v hradě. Buď v Nebelvírské věži, a nebo ve svém pokoji ve sklepení. Rukama jsem prozkoumával prostor kolem sebe a zjistil, že postel je větší než ta co máme ve věži. Takže jsem byl ve sklepení. Dobře to rozhodně není tak strašné. Vůbec jsem si nepamatoval jak jsem se sem dostal. Nejspíš se mi zdál nějaký šílený sen. Byl v něm táta a Newt. Ale něco tady nehrálo. Vedle mě byla ještě jedna postel, na které někdo ležel. A co ty otevřené dveře? Vždycky za sebou zavírám dveře když jdu spát. Chtěl jsem se natáhnout pro brýle, ale noční stolek tam nebyl takže, logicky, moje brýle museli být někde jinde. Ale kde? A kam se poděl ten stolek?

„Už jsi vzhůru?" zeptal se hlas člověka který ležel na posteli vedle. Zatím jsem stále netušil o koho jde.

„Jo. Nevíš kde mám brýle?"

„To nevím. Zdál se mi hrozně divný sen. Byl jsi tam ty a tvůj otec. A on říkal něco co mi nedávalo smysl." podle hlasu jsem usoudil, že vedle mě leží Newt.

Moje mysl začala pracovat na plné obrátky. Skoro jsem cítil jak se mi v hlavě pohybují ozubená kolečka jak jsem se vzpomenout si, co se vlastně stalo.

„To nebyl sen pánové." ozval se hlas mého táty ze dveří.

Kdy přišel?

Co že to říkal? Že to nebyl sen? Merline ne. Jenom tohle ne. Nejraději bych se zabořil hluboko do matrace, seslal bych kolem sebe pár ochranných kouzel a zůstal tak zabořený do konce života.

„Takže... takže je to pravda?" zeptal se Newt.

Málem jsem zapomněl dýchat. Čekal jsem na tátovu odpověď a hrozilo, že zase omdlím. Tentokrát jsem byl odhodlaný udržet se při vědomí ať už bude odpověď jakákoliv.

„Všechno do poslední věty, kterou jsem včera řekl. Po tom co jsem vás dva sbíral ze země jsem si přečetl pár knih a tohle není první případ, který se stal. Děje se to po celém světě už po staletí a každému, kdo má s bohy cokoliv společného. "

Tohle ne. Co se dozvím příště? Že Voldemort je můj dědeček? Nebo že Draco Malfoy je můj bratr?

Nádech.

Výdech.

Nádech.

Výdech.

Nádech.

„Dá se to nějak zjistit?" zeptal jsem se přidušeně. „Přece není možné aby byl můj otec, když jím jsi ty. Na to aby to byla pravda jsem ti příliš podobný."

„Harry, já jsem neřekl, že to je tvůj otec, to ale ne znamená, že není tvůj předek."

Už můžu panikařit?

„Ale chtěl bych vědět jak moc vzdálený předek to je. A taky bych chtěl vědět, proč nás s Newtem označil a proč to udělal teprve teď. Až moc se to podobá tomu, když Voldemort-"

„Neříkej to jméno." zasyčel táta.

„-označuje svoje smrtijedy znamením zla. Sakra, tati, musíme přijít na to jak ti ho odstranit-"

„Harry."

„-s Miou a Ronem jsme začali něco hledat v knihovně ale zatím jsme nenašli nic co by nám mohlo pomoct-"

„Harry?"

„-taky jsme tam hledali, proč, pro Merlina, vidím barvu kouzel, taky jsme toho moc nenašli-"