Nejsem tím, za koho mě mají

Kapitola 4

Seděli jsme s Ronem a Mionou ve Velké síni. Dneska už to ale bylo zpět ve starých kolejích. Včera Miona nedokázala odolat volání po informacích a tak se ještě ten den vplížila do mojí postele. Jak dokázala vzbudit Rona to nechápu, ale byli tam oba. Další hodinu jsem jim musel vysvětlit, co, proč, kdy a hlavně jak se to stalo. Řekl jsem jim zkrácenou verzi, ukázal dopis od mámi. Teprve až po jeho přečtení tomu skutečně uvěřily.

Neměl jsem jim za zlé, že o tom pochybovali. Sám jsem se s tím smiřoval nějakou dobu.

Byli jsme mezi posledními kdo do síně přišel. Všichni už měli svoje rozvrhy v ruce a nadšeně či zklamaně je studovali. Před námi ležela malá hromádka rozvrhů a tak jsme si je mezi sebou rozdělily.

„Pondělí vypadá docela nadějně." Prohlásila Miona.

„Jestli v pondělí ráno bereš dvouhodinovku obrany jako nadějné tak to v hlavě nejspíš nemáš v pořádku." Ron a jeho pohled na věc.

„Letos nemáme lektvary se Zmijozelem."

„Cože?" ozval se Ron s Mionou najednou.

„Říkám-"

„Ano Harry, my jsme tě slyšeli."

„Dobré ráno všem." ozvala se vedle nás Ginny.

Věnovala nám ospalý úsměv a pustila se do jídla. S Ronem jsme následovali jejímu příkladu. Po snídani jsme se dobelhali do knihovny. Ani já sám netuším jak jsme se tam vůbec dostali. Pravděpodobně za to může Miona. Její touha po knihově a informacích je silnější než cokoliv jiného na světě. Ale když už jsem tam byl, rozhodl jsem se, že se podívám jak funguje genetické kouzlo a jak odeznívá.

Byli jsme tam skoro celé dopoledne. Pomalu byl čas na oběd, když jsme se rozhodli, že je nejvyšší čas na to abychom se přesunuli jinam a nejlépe na čerstvý vzduch. Ron vypadal, že ho to docela potěšilo. Nejdřív nám řekl, že jsme nejspíš s Miou skončili ve špatné koleji ale po našich vražedných výrazech už raději neřekl ani slovo.

„Kámo, ty byl se svým pohledem ještě hrozivější než je Snape." prohlásil Ron v půlce cesty do společenské místnosti.

„Tak přesně tohle jsem dneska chtěl slyšet. Přísahám Merlinovi, že jsi mi dneska splnil přání."

Ron nejdřív zbledl a pak pochopil pointu vtipu a začal se smát.

„Zapomínáš na jednu důležitou věc, Ronalde." říkala Mia v momentě, kdy jsme si sedali ke kolejnímu stolu.

„A to na jakou?"

„Harry JE Snape."

Tohle nebylo vtipné.

„Pottere! Hej Pottere."

Malfoy.

Další splněné přání.

Od dnešního dne přestávám slyšet na jméno Potter.

„Co chceš, Malfoy?"

„Je to pravda?"

„Ano je to pravda. A čím dřív si to uvědomíš tím lépe pro tebe .Ušetříme si zbytečného vysvětlování."

Malfoy se samozřejmě nenechal zastrašit.

„Pottere-"

„Nejsem Potter, Malfoy. Náš rozhovor skončil."

Tentokrát už mě nechal být otočil se a odešel. 

To ne. Dneska ne.

„Pane Pott-"začala McGonagallová.

Začínám být nato jméno alergický.