krev není vše | hp ✔

Beatrice! Pettigrew?

B E A T R I C E

Seděla jsem si v klidu u Zmijozelského stolu, vedle mě seděla moje kamarádka Cissy a spokojeně jedla svůj oběd, stejně jako já.

Najednou se do Velké síně přiřítil jeden z těch Pobertů z Nebelvíru - Peter. Myslím, že se tak jmenuje.

„B-Be-Beatrice!" zařval na mě udýchaným hlasem a ruce si opřel o kolena aby se mu lépe dýchalo. Celá velká síň se koukala na nás - super.

„Pettigrew?" zeptala jsem se tázavě a čekala jsem kdy se ten cvalík hodlá vymáčknout.

„Kluci se vsadili, vsadili se o to kdo tě dřív sbalí. Dávej si bacha" varoval mě, ale já jeho slova nebrala moc vážně.

„Jo jasně, celých sedm let o mě nezavádí pohledem a najednou se snaží něco dokázat" uchechtla jsem se.

„No říkej si co chceš, já tě varoval" dal ruce do obranného gesta a odkráčel k Nebelvírskému stolu.

„Co ty Poberti nevymyslí" zašklebila se nad tím Ciss, nevěřícně jsem se na ní podívala.

„Ty tomu snad věříš?"

„Věřím, že oni jsou schopni všeho, za to všechno co tady provedli ještě furt nejsi přesvědčená?" zakousla se do svého namazaného toastu a nespouštěla ze mě zrak, pohledem sem tikala na ní a na toast.

„Od kdy jíš toasty s marmeládou?" zeptala jsem se, sice tahle otázka vůbec nepatřila k tématu, ale vím, že mi říkala, že to nesnáší.

„Ochutnala jsem to a nakonec jsem zjistila, že to je dobrý" usmála se. „Ale pořád si mi na to neodpověděla."

„Já ti nevím Ciss, uvidíme jak to dál bude, ale zatím se musím učit na OVCE, takže na nějaké randění se lvi fakt nemám čas" začala jsem jíst míchaná vajíčka se slaninou.

„Že to říkáš zrovna ty, neučíš se" připomenula mi to.

„Náhodou , na NKÚ jsem se učila" řekla jsem na obranu. „Jinak se neučím to máš pravdu, ale jestli se chci někam dostat a najít si slušnou práci, tak mi nic jiného asi nezbyde" řekla jsem popravdě a napila se dýňové šťávy.

„No tvoje slova ohledně přípravy a randění ti připomenu, to se neboj kamarádko" zasmála se.

„Uvidíme ,drahá Blacková" smích jsem jí opětovala a začala v klidu jíst.

****

„Beatrice!" zrovna jsem si to seděla ve společence Zmijozelu a učila se na OVCE, když jsem ze vchodu slyšela hlas mého otravného bratra.

„Co chceš Luciusi?!" zařvaní jsem mu oplatila, mezitím přešel ke mě.

„Můžete si to řvaní odpustit? Někdo se tu taky učí" ozval se Srabus, jen jsem ho probodla pohledem, ale jeho požadavku jsem vyhověla.

„Před vchodem stojí Cassanova a chce s tebou mluvit" provokatérsky zakmital obočím, zvedla jsem se z gauče a praštila ho pergamenem.

„Jdi si tohle zkoušet na Cissy, mimochodem o tobě furt básní, nedá se to poslouchat" zasmála jsem se, zacukali mu koutky a raději se ztratil. Je pravda, že jsme s bratrem měli celkem dobrý vztah, ale občas byl strašně otravný. A s Ciss byli do sebe zabouchlý, v podstatě spolu chodili, akorát si to ještě neřekli.

Šla jsem tedy neochotně ze společenky a schodama nahoru jsem se vydala pryč.

Lucius nekecal, stál tam ten idiot, který tady byl nazýván jako Cassanova. Každá holka po něm jela a on po nich, akorát v jiném slova smyslu....

„Co chceš Blacku? A dělej nemám na to celý den" založila jsem si ruce na hrudi a čekala co z něho vypadne. Lišácky se zasmál a jeho ruce skončili okolo mých ramen. Hodila jsem po něm vražedný pohled.

„Drahá.... " odkašlal si, zřejmě nevěděl moje jméno. Jak vtipné

„Jestli hádáš moje jméno, jsem Bea a ten začátek se mi už teď nelíbí"

„Drahá Beo, máš tu čest tu být s tím nejkrásnější a nejlepším klukem v Bradavicích. A ty sis získala mé srdce, nechtěla bys být mojí přítelkyní?" lišácky se na mě usmál.

„Počkej promyslím to" dělala jsem jakože přemýšlím, samozřejmě jsem si z něho jenom dělala srandu, ale on má mozek velikosti hrášku, takže to nepochopí. „Ne" řekla jsem jednoduše, pustil mě a udiveně se na mě podíval.

„Počkej.... C-Co?!" vyjekl nechápavě.

„Moje odpověď je úplné, jednoduché a jednoznačné NE" řekla jsem s klidnou tváří, zatímco se Black tvářil překvapeně.

Slyšela jsem zpoza sloupu smích jeho kámošů, kteří se asi snažili být nenápadní jako Brumbál v růžových šatech.

„Jak jako ne?" furt nechápal, že jsem ho odmítla.

„Ne znamená ne, pokud bys byl alespoň trochu inteligentní, což samozřejmě nejsi, tak bys pochopil, že ne znamená, že s tebou chodit nechci"

„Nejsi nemocná?" šáhl mi na čelo aby se ujistil , jeho ruku jsem setřásla.

„Ne, ale ty máš asi nemoc, které se říká nejsem-zvyklí-na-odkopnutí-od-holky, že?" kluci se za sloupem začali smát a asi si furt mysleli, že jsou nenápadní. „Vy dva nebo kolik vás tam je, já vás vidím!" křikla jsem se na ně a oba vyšli zpoza sloupu.

„Možná byste měli vzít svého kamaráda na ošetřovnu, je nemocný a vůbec nevypadá dobře" byla to nejspíš pravda, protože Black měl otevřenou pusu a ve tváři nečitelný výraz, tomu se říká odmítnutí od holky.

Oba dva ho chytli za paže, protože když s ním klepaly, tak se z tranzu neprobral, vypadal, jakoby zkameněl. Odvedli ho někam pryč a já už mířila zpátky do společenky.

Takže Peter i Cissy měli pravdu.

slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti

kapitola vychází dnes, protože mi v pondělí z nějakého důvodu nešla zveřejnit

tak nás drahoušek blackoušek dostal košem od holky, no bea je asi blbá, protože já bych si ho vzala teda hned

s touhle kapitolou jsem asi nejvíce spokojená a prostě se mi nějakým způsobem líbí :D

uvidíme se v pátek

do té doby

neplecha ukončena