krev není vše | hp ✔

Před Filchem pryč

B E A T R I C E

Už se schylovalo k půlnoci, s Lily jsme měli sraz před obrazem do společenské místnosti Zmijozelu.

„Kam to míříte?” zeptal se Regulus, který se chystal jít na kolej.

„Ale nikam” řekli jsme s Lily náraz, načež jsme se na něj ihned zazubily, aby nám uvěřil.

„Ale Bei, myslel jsem si, že jsme nejlepší kamarádi a ty by si přece neměli lhát” udělal smutný kukuč a mě ho začalo být líto.

„Fajn, Sirius se mnou prohrál souboj, tak si to chce se mnou rozdat dneska o půlnoci” hned na to jsem si uvědomila význam mých slov. „Rozdat, jako kouzelnicky.”

„Holky, nechoďte tam. Věřte mi, já znám svého bratra a on by si s nikým souboj nedal, protože je úplný jelito. Ještě potkáte Filche nebo Protivu a budete mít velký problém” začal být vážný, ale já mu moc nevěřila.

„Neboj Regulusi, my se o sebe dokážeme postarat a pokud nepřijde, je to srab” pověděla jsem mu.

„Ne to ne, nepustím vás tam” šel před nás a tím nám zatarasil cestu.

„Tak můžeš jít s náma” ušklíbla jsem se a založila si ruce na hrudi.

„Fajn, uvidíme kdo bude mít pravdu” udělal stejné gesto a Lily se zasmála.

„Achjo, vy jste tak roztomilý” oba jsme se na ní podívali, ale než jsme jí jeden z nás stihl odpovědět, tak tam vešel někdo další.

„Copak to tady provádíte?” vložil se do toho Srabus, já měla velkou chuť mu jednu vrazit.

„Vypadni Snape, nikdo tady o tvojí přítomnost nestojí” vyjela jsem na něj, on tu však zůstal.

„Mohl bych vás taky napráskat, že se touláte po chodbách v tuhle hodinu” mluvil dál a dál , a já si začala myslet, že mám na jeho hlas snad alergii.

„Vypadni už!” vyštěkla jsem na něj, on se jenom otočil, ale zjistil, že člověk z obrazu už je dávno pryč. Nejspíš se vydal na nějakou večerní procházku.

„A co teď?” otočil se na nás, zřejmě nezbývala jiná možnost, než jít s námi. A tak se taky stalo.

Celou cestu do třetího patra jsme šly mlčky a dávali si velký pozor, abychom nepotkali Filche.

Lily, která šla přede mnou prudce zastavila. Regulus do ní narazil, samozřejmě i já, která byla za ním a i Srabus, který šel za mnou.

Do Snapa jsem šťouchla, protože jsem nechtěla, aby se mě dotýkal. On se ale neudržel a spadl na brnění, které udělalo velký rámus.

Všem došlo, že to Filch určitě slyšel, proto jsme se schovali do dveří ve třetím patře.

„Kdepak jste vy nezbedníci, já vím, že tu někde jste” říkal Filch za dveřmi, byl tak blízko, že jsme se všichni báli nadechnout , aby nás neslyšel.

Po chvilce, když jsme si byli jistí, že je pryč, tak jsme vylezli. To, ale nebyl nejlepší nápad, protože tam byl Protiva.

„Protivo, buď zticha” řekla jsem automaticky, protože u něj bylo známo, že všechny studenty ihned napráská.

„STUDENTI VENKU Z POSTELÍ” zařval přes celou chodbu, že to musel slyšet i Brumbál. Hned jsme se dali na útěk, aby nás nechytil Filch.

Chytla jsem za ruku Lily a Reguluse, aby jsme utíkali co nejrychleji. Merlin ví, jestli Srabuse chytl Lily, nebo ne.

Během cesty se od nás Lily odpojila, protože byla u Nebelvírské koleje.

Mezitím jsme rychle utekli ke sklepení, kde se nacházela naše kolej. Naštěstí už v obraze byl onen člověk a my tak mohli dojít do koleje.

„Heslo je Salazar” řekli jsme všichni tři sborově a hlavně udýchaně.

Hned co jsme doběhli do společenky, jsme popadávali dech. Regulus tedy ne tak dlouho, protože hraje famfrpál, tak má lepší výdrž.

„Já toho Blacka přetrhnu!” zařvala jsem vzteky a v tu chvíli mi bylo úplně jedno, že jsem nejspíš vzbudila celou Zmijozelskou kolej.

„A kdo měl pravdu, má dráha, sladká Bei Bei” Regulus se na mě sladce a nevinně usmál, samozřejmě si ode mě vysloužil naštvaný pohled.

„Nechte už toho cukrování, jestli budu mít kvůli vám průser, tak vás oba zabiju” řekl ještě Snape, než odešel.

S Regulusem jsme to tak udělali též, a já jsem ještě před spaním přemýšlela, jakou smrtí Black umře.