krev není vše | hp ✔

Milostné dopisy

Už to bylo dva týdny, co mi přicházeli milostné dopisy. Měla jsem za to, že to všechno je od Siriuse, ale stejně jsem si tím nebyla jistá.

A už delší dobu mi hrálo v hlavě, že začínám mít Siriuse ráda, ale mnohem víc než jenom kamaráda.

Za ty dva týdny jsme spolu strávili hodně času, byl na mě hodný, nasmáli jsme se, učili jsme se spolu a nebyli tu žádné hloupé pozvánky na rande.

Stačil jeden den, kdy jsem měla dobrou náladu a hned jsem se dost možná stačila zamilovat.

„-Beo, posloucháš mě vůbec?" mávala mi před rukou má rudovlasá kamarádka, seděli jsme spolu v knihovně a nejspíš mi zase vyprávěla o Jamesovi.

„Promiň, já nějak nevnímala, přemýšlela jsem o-"

„O Siriusovi, je mi to jasné" zasmála se a já ani nechtěla pátrat o tom jak to ví, protože to bylo jasné. Řekla jsem to jenom jí a Narcisse, nikomu jinému. „Nedal ti ten negramot náhodou nápoj lásky?" zahihňala se.

„Ne, to ne" zasmála jsem se s ní, občas jsem nad tím uvažovala, ale došlo mi, že bych o sobě ani pomalu nevěděla a navíc, bych se chovala jinak.

„Mimochodem, tohle jsem našla ve tvé učebnici, kterou jsi si u mě nechala" podala mi dopis, na kterém bylo napsáno vesměs to stejné, ale obsah byl jiný.

Pro nejkrásnější Beatrice

Má drahá, za pár týdnů končí školní rok a mne pohlcuje smutek, že tě už nikdy poté neuvidím. Snad se někdy dozvíš kdo jsem a dojde ti, jak moc jsem tě miloval.

tvůj tajný ctitel

Každý dopis ve mě vyvolával smutek, bylo mi ho líto. Nevěděla jsem jistě kdo to je, ale chtěla jsem mu lásku opětovat.

Každý dopis jsem si schovávala a za těch pár týdnů jich několik bylo. Každé byli napsané s takovou láskou, že jsem si je musela nechat.

Ale měl pravdu, za pár týdnů končí můj poslední rok tady v Bradavicích. Bylo mi z toho i smutno, byl to můj domov. Poprvé v životě jsem se někde cítila jako doma.

Utíkala jsem si další z dopisů schovat, aby ho nikdo nenašel a já ho měla jako vzpomínku. Jednou budu chtít zjistit od koho ty dopisy jsou.