krev není vše | hp ✔

Jsem vlkodlak

S Lily jsem šla do jejich společenky. I když jsem byla Malfoyová a patřila jsem do hadí koleje, jejich společenka se mi líbila.

I kolej lvů nebyla špatná. Ve Zmijozelu byli všichni soutěživý, podráživý a mysleli jenom na sebe. Za to v Nebelvíru jsou jiní. Jsou férový, pomáhající a mají se tu rádi.

„Tak Beo, cože to chceš přesně dovysvětlit?" zeptala se Lily, když si sedla na gauč s učebnicí.

„Jaký je rozdíl mezi zvěromágem a vlkodlakem" odpověděla jsem jí a ona se zatvářila překvapeně.

„Vždyť jsme to brali ve třetím ročníku."

„Já vím, ale já jsem nějak nedávala pozor, a zřejmě to ke zkouškám bude potřeba" pokývala hlavou.

„V tomhle je docela odborník Severus, možná by si za ním mohla někdy zajít, když jste ze stejné koleje."

„Myslíš Srabu-" nedořekla jsem to, protože jsem si pak uvědomila, že ho měla ráda. Vrhla na mě vražedný pohled, ale ještě než stihla něco ona, nebo já říct, už do místnosti někdo přišel.

„Dáme rande, Malfoyová?" ozval se zase ten hlas, který pro mě byl příjemný asi tak, jako nehty přejíždějící na tabuli.

Black si ke mě přisedl a objal mě okolo ramen. Začala jsem hraně kašlat až skoro dusit.

„Coje?" zeptal se, ale nic nedělal.

„Alergie na debili" začala jsem se smát. Lils, James, Peter i Remus se přidali, jenom Sirius byl uražený.

„To nebylo ale vůbec vtipný!" začal se vztekat, vstal a začal všude házet rukama.

„Hoď se do klidu, Blacku, někdo ti to musel říct" ušklíbla jsem se a ostatní se mezitím uklidnili, ze záchvatu smíchu.

„A co my? Co takhle rande, Evansová?" sedl si k Lily, docela mě překvapilo, že se mě nesnaží sbalit. Ale vůbec mi to nevadilo, i když mi bylo Lily trochu líto.

„Sklapni Pottere! A navíc, já myslela, že se snažíte sbalit Beu."

„Dvanácterák se na to vykašlal, prej je Evansová jeho láska a spřízněná duše" blábolil otráveně Black.

„Od toho máme daleko" zamumlala Lily. „No každopádně, tady Bea by potřebovala vysvětlit , jaký je rozdíl mezi vlkodlakem a zvěromágem. A myslím, že vy to víte nejlíp" po jejích slovech jsem se začala smát.

„Oni? Jak by to oni mohli vědět?" smála jsem se dál, ale všichni na mě akorát čuměli jako na blázna.

„My jsme zvěromágové" řekli sborově Poberti a já jsem otevřela pusu.

„Proto ty naše přezdívky" doplnil ještě James, já jsem pouze kývla.

„To jste se tak narodili nebo jste se to naučili?" zeptala jsem se, docela mě to zajímalo.

„Naučili" odpověděli zase všichni naráz.

„Já mám podobu jelena, Sirius smrtonoše, Peter krysu a Remus.... " všichni jsme se na něj podívali a dokončení věty zůstalo ve vzduchu.

„A Remus?" zeptala jsem se, ale všichni jenom mlčeli. Po pár sekundách ticha, Remus naštvaně odešel do pokoje.

„Já tam jdu" na odpověď jsem nečekala a vydala se do chlapeckých ložnic.

Když jsem našla dveře s cedulkami jmen Pobertů, zaklepala jsem, ale odpověď se neozvala. Tak jsem tam prostě sama vstoupila, Rem seděl u okna a obličej měl v dlaních.

„Reme... " opatrně jsem ho oslovila a dotkla se jeho ramene, cuknul sebou, ale trochu se uklidnil. „Co se děje?" opatrně jsem se zeptala.

„Jsem monstrum" říkal furt mezi pláčem.

„Cože? Ne, nejsi"

„Ale jsem, kdyby si věděla pravdu... " pokračoval v brečení, obejmula jsem ho. Zřejmě to nečekal, ale potom mi to opětoval.

„Můžeš mi to říct" zašeptala jsem.

„Jsem vlkodlak"

slavnostně přísahám, že jsem připravena, ke každé špatnosti

tak zdraviim vaaaas! dneska jsme tpc behali 9 stovku na telaku... jakoby behani mi problem nedela, ale tyvole tam bylo pomalu 40 stupnu!!!

no a ted k pribehu

remus je jedna z mych oblibenych postav a strasne me mrzi, ze zrovna on schytal toho vlkodlaka.... at to schyta treba lucius... nebo nevim...

tot vse, pokracovani priste

neplecha ukončena