krev není vše | hp ✔

Tajný ctitel

Byl tu krásný nový den, venku bylo nádherně a ráno už se po celém hradě rozléhala vůně jahodového koláče.

Dnes jsem měla skvělou náladu, kterou mi nemohl zkazit ani Sirius. Už od rána jsem si zpívala a po chodbách radostně poskakovala.

„Beo, nechceš se mnou dneska zajít do Prasinek?” zeptal se mile Sirius na chodbě. Jiný den bych řekla ne, ale dneska jsem se měla dobře. Navíc se choval mile, což bylo divné.

„Moc ráda” usmála jsem se, a jemu se rozzářil obličej.

„Dobře, tak ve dvě před velkou síní” odkývala jsem to a hned na to se vydala na kolej se připravit.

„Beo, máš tady dopis” informovala mě Cissy, bylo mi to trochu divné ,protože mi dopisy nikdo nepíše.

Byla to krásná obálka na které bylo napsáno:

Pro nejkrásnější Beatrice

Má dráha, milovaná Beo.
Svojí lásku k tobě ani neumím vyjádřit. Miluji tě již od prvního dne, co jsem tě spatřil a moje láska k tobě potrvá až do dne, kdy zemřu, tím jsem si jist. Škoda, že ti nemohu říct kdo jsem.

s láskou tvůj tajný ctitel

Skoro mi to nahrnulo slzy do očí, nikdo mi takový dopis ještě nenapsal a tyhle slova jsem od nikoho neslyšela.

Samozřejmě mě první napadl Sirius, ale nebyla jsem si tím jistá. Nechtěla jsem po něm ani pátrat, protože byl tajný a zřejmě se mi to bál říct.

„Páni, to je krása” řekla vedle mě Cissy. „Kdo si myslíš, že to je?” zeptala se, to zajímalo i mě, ale jak jsem řekla, nebudu po tom pátrat.

„Hele nevím, pokud bude chtít, sám mi to řekne” usmála jsem se a dopis jsem si schovala do krabičky vedle postele.

Poté jsem se převlékla ze školního hábitu , upravila si vlasy a vydala jsem se k velké síni za Siriusem.

„Sluší ti to” usmál se na mě, jenom jsem se podivně zašklebila.

„Jenom jsem se převlékla z hábitu” oba jsme se zasmáli.

„Asi jsem tě bez něho neviděl, už asi vím o co jsem přišel” než se stihl koukat Merlin ví kam, tak jsem ho vzala za ruku a táhla někam pryč.

„Myslím, že Nebelvírský hábit by ti slušel víc” řekl jenom tak během cesty do Prasinek.

„Mě to je jedno, jsem ráda ve své koleji a kdybych byla v jiné, tak by mě ta ženská, co si říká matka, přetrhla” odpověděla jsem mu se sklopenou hlavou.

„Máš s ní problémy?” zeptal se starostlivým hlasem.

„Řeknu ti to takhle, radši bych žila s mudlama než v Malfoy Manoru” ucítila jsem, jak mě chytl za ruku, ale nechala jsem ho.

„Rozumím ti, žiju u Potterových, utekl jsem z domu” podívala jsem se na něj.

„Vážně? To jsem nevěděla” probodávala jsem ho soucitným pohledem. Chvíli jsme na sebe, tak koukali a až potom jsem si uvědomila, jak krásné oči má. Měl je modré jako dva diamanty a průhledné, jako ten nejpestřejší oceán.

„Víš o tom, že máš krásné oči?”

„Víš o tom, že ty taky, protože máš úplně stejné” oba jsme se na sebe usmáli a stále jsme se na sebe ruku v ruce, dívali.

Najednou jsem však zakopla o kámen a oba dva jsme spadli na zem. Začali jsme se strašně smát , až jsme se popadali za břicha.

Poté mi pomohl vstát a vydali jsme se na cestu, tentokrát už ne ruku v ruce. A nebudu kecat, něčemu hluboko ve mě to vadilo.

Obědnali jsme si dva máslové ležáky, smáli jsme se na celé kolo a zjistili jsme, že jsme oba téměř stejní.

„Jsi tak krásná když se směješ” řekl mi s úsměvem na tváři, v tu chvíli mi možná došlo, že on je ten tajný ctitel. Nechtěla jsem se ho však ptát, budu mít za to, že je to on.

slavnostně přísahám, že jsem připravena, ke každé špatnosti

tak co? kdo si myslíte, že je ten tajný ctitel?

může to být sirius nebo někdo jiný? 🤔

neplecha ukončena