The knob doll

14. Pravda?

*Matt*

Dneska jdeme i s Jenny a Markem ven. Prý pro nás mají překvapení. Jakože nadšený asi úplně nejsem, ale třeba to bude fajn. Maya se chystá a já čekám v obýváku. ,,Už jduu," uslyšel jsem za sebou a otočil jsem se. 

*Maya* 

Scházela jsem schody a viděla jsem jenom jak Mattovi spadla brada až na zem. ,,Můžeme jít?" zeptala jsem se a on jen kývnul. Cestou jsme si povídali a čas rychle plynul. Zanedlouho jsme byli u Jenny a Marka. 
,,Tak jsme tady, jaké je to překvapení?" vychrlila jsem svou otázku hned jak jsme se potkali. Nemohla jsem si nevšimnout jak jsou oba nervózní, ale snažili se nedát nic najevo. ,,No vlastně vám to tak trochu tajíme, ale asi je správný čas na to to říct. Jsou dvě zprávy. Dobrá a špatná. Kterou chcete slyšet dřív?" chrlila Jenny a  já jsem se pomalu začínala orientovat v tom, co říká. ,,No tak já nevím třeba tu dobrou," ozvalo se mi za zády a já jsem jenom přikývla. ,,Dobře takže absolutně netušíme jak je to mezi váma, ale my jsme s Markem ehm.. spolu," zvedla Jenny ruku spojenou s Markem. Na to jsem nic neopdověděla a taky zvedla moji ruku prpletenou s Mattem. Obě jsme se zasmály a myslím, že obě jsme pochopily. ,,No a teď tu špatnou," řekla jsem mírně pobaveně, protože jsem se nechtěla radovat z té špatné zprávy. ,,No volalo mi číslo. Vůbec netuším co to mělo být, ale říkalo to něco, že nemám čas. Netuším proč a netuším co to znamená, ale jestli tohle začlo ještě v tu dobu, kdy ten zatracený barák stál, tak myslím, že to místo nebude tak čisté jak se zdá." Zarazila jsem se. Nevěděla jsem co říct. Kvůli tomu jsem skončila v nemocnici a nic nedávalo smysl. Musí v tom někdo mít prsty ještě teď. A chce nám ublížit. Nevím komu všemu ale mně určitě. Nevím proč ale cítím to tak. Matt musel vycítit jak moc usilovně přemýšlím a jak začínám nervóznět. Přišel blíž ke mně a jenom mě objal. Po očku jsem koukala na Marka s Jenny jak si něco říkají, ale nebyla jsem schopna nic říct. Nechtěla jsem. Chtěla jsem aby to skončilo. Všechno. 
V posledních dnech se mi zdály noční můry a i když to vypadalo, že jsem šťastná, nebyla to tak úplně pravda. Mám podezření. Nikdo kromě nás čtyř to neví. Nic co se stalo. Nic co se dělo a děje. Musí to být někdo z nás. Přinejmenším v tom někdo další musí mít prsty. To by ale znamenalo, že to někdo z nás někomu řekl. A ten někdo začal páchat zlo, které nejde jen tak zastavit. Dům byl prokletý. Znamená to snad, že toho někdo ještě využívá nebo vrátil zpátky nadpřirozenou aktivitu, která v domě byla? Zatím nebudu nic říkat a počkám ještě chvíli. A pak. To začnu znovu řešit ale sama. Nikdo se o ničem nedozví. Stejně jako se nikdo nedozvěděl o tom, že ta panenka už není u Warrenových. Nikdy jsem si nepřála tam jít, i když jsme s Jenny milovaly horrory. A z vitríny se mi podařilo dostat lehce. Nečekala jsem, že to bude až tak jednoduché. Určitě už svůj prokletý předmět ve sbírce hledají. Nepřijde jim ale divné že sklo není poškozené. Jsou na to totiž zvyklí. A já se můžu pomstít tomu, kdo mi to udělal. Všechny ty roky hraní si. Měla jsem zákaz cokoliv udělat a stejně jsem to málem udělala. Smrdělo to tam zatuchlinou. Měla jsem je zabít hned jak jsem se dostala ven, ale to by byly další poblémy a další nadpřirozené síly. Zničilo by to svět a co potom. Přišli by to na to, protože Warrenovi byli známí po celém světě. Našli by mě. Ne lehce ale našli. A já bych byla možná jenom další hračka pro další dítě. Stejně jako byla stará Maya, která je zavřená ve vitríně a mimo domov. Oni to neví. Jen škoda že se umím převtělovat... Ten kdo mi to udělal za to zaplatí a hůř než jenom holka, která si se mnou 11 let hrála. Měla štěstí, že jsem neposedla někoho jiného. Vím kdo jsem, ale Mayu už nezachráním. Matt neví s kým chodí...

Trošku strašidelnější kapitola, ale ještě je to pořád málo oproti tomu, co přijde později...