The knob doll

10. Nezapomeneš...NIKDY!

Rozloučila jsem se s Jenny. Byly to pouhé čtyři dny, ale mně to připadalo jako věčnost.
,,Máš sbaleno Mayo?" slyšela jsem volat mamku.
,,Jo mám."

Vlastně bylo úplně zbytečné, že jsme tam včera s Markem byli.
Policie se rozhodla případ odložit. Z téhle zprávy jsem se málem zhroutila. Ano tak moc jsem se bála. Nechtěla jsem tam. Policie do domu nakonec namontovala kamery. Prý se nemusíme bát. 

Jenže dneska se mi zase zdál sen o té panence akorát mi už zbývá jen 23 hodin. Pořád ještě nevím co to znamená.

Máma s tátou jeli ještě na nákup a já už měla jít domů.

Když jsem otevřela vrzající dveře, lekla jsem se a zároveň bála tak, že by se ve mně krve nedořezal.
Na zemi ležela obálka celá špinavá. Včera tady ještě nebyla!

Opatrně jsem se sehla abych obálku zvedla. V tom se za mnou zabouchly dveře a já byla v pasti.
,,To je skvělý. Jsem zavřená v obrovském domě s psychopatickou panenkou," řekla jsem potichu. V tom jsem si uvědomila, že tu jsou kamery. No každopádně jsem prvně roztrhla obálku a k mému překvapení tam byl jeden maličký, zmuchlaný papírek. Pomalu jsem ho narovnala. Než jsem se podívala co je na něm napsané, ujistila jsem se že stojím před kamerou. Zamávala jsem na ní a na kameře se rozsvítila malá kontrolka zeleně. To znamenalo, že se teď kamera sleduje. Ukázala jsem na ni papír a potom už si ho přečetla.

,,Kamery ti nepomůžou a policajti už teď taky ne. Je moc pozdě... Ale ty na to přijdeš až                "

Zbytek mi nešel přečíst.
,,Sakra je to rozmazané," řekla jsem do kamery a potom šla blíže k ní abych na stanici ukázala papírek.

Zdrhnout jsem nemohla. Proto jsem šla do kuchyně pro nůž, i když jsem věděla, že mě moc neochrání. Jelikož čtu hororové knížky a poslouchám Creepypasty něco mi docvaklo.
,, Sůl. Potřebuju sůl. Kruh ze soli." řekla jsem si potichu a potom jsem ji šla hledat.
Když jsem ji našla vysypala jsem ji na zem do kruhu a sedla si doprostřed. V ruce jsem stále držela nůž. Bála jsem se tak moc jak nikdy. Najednou se ozvala prudká rána od dveří, ale já se nepohnula. Věděla jsem, že nesmím.
Najednou jsem uslyšela hlas. Ale ne opravdový, ale tak blízký a zároveň tak daleký. Ten hlas co mi namlouval v hlavě to nebyl. Ale přísahám že jsem ho už někde slyšela.
,, Hodná holka. Ale nezapomeň na čas. Chybí ti Mayo."

,,Sakra co to bylo ," zašeptala jsem a znova jsem uslyšela ránu. Tentokrát spíše kopnutí do dveří. V baráku byly dveře vždycky udělané tak aby přes ně nešlo slyšet, protože často sem chodili jeleni nebo jiná zvěř a dělali rachot. Proto jsme si nechali udělat protihlukové dveře.

Po chvíli jsem před sebou uviděla dva stíny. Tak moc jsem se bála, že jsem nevnímala. Najednou se mnou někdo zatřásl, ale místo toho abych reagovala jsem pomalu ztrácela vědomí až jsem cítila jak padám. A najednou jenom tma...

                                ...

,,Bude v pořádku. Tohle bylo ze stresu."
Najednou jsem se probrala jako z dlouhého spánku. Pomalu jsem otevřela oči a k mému překvapení jsem nebyla v domě.
,,Mami, nezajímá mě kde jsem. Moc dobře vím proč jsem omdlela. Už se tam nesmíme vrátit," zašeptala jsem.
,,To bude dobrý. Teď odpočívej."

*Jenny*

,,Volala mi mamka od Mayy. Hrozně se o ní bojím. Pořád mele něco o tom že nemá čas. Jenže sama neví na co," vysvětlovala jsem Markovi, protože jsme se dohodli potkat.
,,Tobě to pořád ještě nedošlo? Jak jsme tam byli tak dveře do toho prokletého pokoje nebo něco byly otevřené. Žije tam s něma posedlá panenka, jenže nikomu to nepřijde divné. Má v sobě zvláštního démona, který vyvolává u blízkých osob pocit úzkosti, strachu a nátlaku. Maya měla pět dní tohle zjistit. To se jí ale nepodařilo. Taky ji to ani nemohlo dojít. Hledal jsem to ve starých knihách o nadpřirozenu. Po pěti dnech se v panence démon usadí na trvalo. Chybí dvě hodiny a bude konec všeho..." Dokončil svůj proslov a já, ani nevím proč, ale začala jsem brečet. Teprve teď mi to došlo. Celých pět dnů ji šlo o život a teď? Teď podlehne tomu že už ji nikdo nezachrání. A my? Nezapomene NIKDY!

Tak jo další část po dlouhé době. Brzo vyjde další 😉
Děkuju že můj příběh čtete❤️.