The knob doll

8. Omlouvám se

Začala jsem pomalu couvat. Věděla jsem, že za mnou je pokoj 13, ale kam jinam jsem měla jít? Jakmile zvuk zvonů ustal postava se přede mě postavila tak, že jsme se dívali do očí. Temná postava měla modré oči. Nechápala jsem to. ,,Ha a mám tě," vykřikl Marek a svlékl si tmavý plášť. ,,Tak jseš ty normální? Víš jak se tady bojím s ty mě ještě strašíš." Odstrčila jsem ho a šla dolů ze schodů. Dům byl tmavý a měsíční světlo svítilo na stromy okolo domu. Stíny stromů v noci vypadaly mega strašidelně. ,,Hej ty kreténe," křikla jsem na Marka pořád ještě naštvaně. ,,No?" ,,Jdeme,"odpověděla jsem.
,, Ještě ne."
,, Cože?"
,,Mně se tu líbí," řekl Marek.
,,Ale mně ne a je to můj dům takže padej," vykřikla jsem na něho.
Překvapilo mě, že fakt šel ven.
No nic já si sebrala kufr a vydali jsme se na cestu domů. ,,Jenny jdeme domů," řekla jsem do vysílačky. Jenny nejspíš usla, protože nic neříkala.
Domi jsme přišli o půl čtvrté ráno. Já se rozloučila s Markem a chtěla jsem jít k Jenny.
,,Počkej ještě Mayo," křikl na mě Marek.
,,Co ještě chceš? Zase mě vystrašit?"
,,Ne. Omluvit se. Asi jsem to přehnal."
,,Hmm asi určitě," odsekla jsem.
,,Omlouvám se."
,,Omluva se přijímá," odpověděla jsem.
,,Já už fakt musím tak čau," řekla jsem mu.
,,Nazdaar," odpověděl mi a já šla k Jenny.
Překvapivě spala.
Já si lehla vedle ní, ale nemohla jsem usnout. Zbývají mi dva dny. A policie ještě nic nevyřešila. Nevím, co ta panenka v tom domě po mně chce. Často mám pocit jakoby mě někdo sledoval. Bojím se chodit do lesa sama. S mámou a tátou si volám každý den. Jsou v kontaktu s policií.

Vzbudila jsem se a říkala si, že bude tak půl osmé. Potom přišla Jenny.
,,Kolik je hodin?"
,,Půl jedné odpoledne."
,, Cože?"
,,No jo. V kolik jste přišli?"
,,Půl čtvrté ráno," řekla jsem.

Tohle by byla další část. Doufám, že se líbí :)