The knob doll

16. Jste na řadě

*Maya* 

Už jsme konečně doma. Bylo to náročný se takhle před všema přetvařovat, ale musím to zvládnout ještě před Mattem, ale ten není jako Marek. Vůbec nevím co to mezi něma je, ale za chvilku to skončí. 
,,Nekouknem na nějaký film?" zeptal se Marek a já jsem přeskočila z myšlenek do reality. ,,Joo můžem, nějaký horor." Podíval se na mě dost divně, ale já to nechala být. No co, vybral si někoho kdo miluje horory. Sedli jsme si na gauč a Marek si sedl dost blízko. Nebylo to nepříjemné ale jako nebylo to úplně to, co bych asi chtěla. Dal svou ruku kolem mých ramen. Dělala jsem, že o ničem nevím, ale v hlavě jsem měla přesný plán.

*Matt*

,,Zajdu si na záchod, za chvilku jsem zpátky," řekl jsem Maye a šel najít koupelnu. Nebyla tak daleko jak jsem si myslel. 

*Maya* 

,,Joo v pohodě, já počkám." V hlavě se mi rodil přesný plán. Když Marek za sebou zavřel dveře, já jsem šla co nejtišeji do kuchyně. Vzala jsem ten největší nůž co jsem našla a šla pomalým krokem ke koupelně. 

*Matt*

Slyšel jsem pomalé kroky, ale to byla určitě jenom Maya. Zase mě chtěla vyděsit. Dělala to celkem často, takže mi to ani nepřišlo divné. Otevřel jsem dveře a šel zpátky. Najednou mě někdo chytil a otočil k sobě. Prudce mě políbil a nemohl to být nikdo jiný než Maya. Instinktivně jsem zavřel oči a najednou jsem ucítil prudkou bolest v břichu a pak další a další. 

*Maya*

Měla jsem v plánu to udělat nenápadně. Věděla jsem, že Matt zavírá oči. Po chvilce, kdy už mě to přestalo bavit, jsem udělala to co jsem měla. Vrazila jsem mu nůž třikrát do břicha a jednou do zad. Tohle už nemohl přežít a i kdyby, tak nikdo nestihne přijet. Za chvíli jsem cítila jak se přestal hýbat, tak jsem o krok ustoupila. Podlaha byla tak trochu hodně od krve, ale to me nezajímalo. Neměli šanci přijít na to, kdo to byl. A i kdyby je to udělané jako sebevražda. Nůž jsem položila na podlahu a Matta na něj nabodla. Aby ta rána do zad nebyla až tak zbytečná. Vzala jsem si pár svých věcí, zakryla jsem stopy a šla na autobus. Zajela jsem na nejbližší zastávku k lesu a pěšky večer jsem se vydala k mému starému domu. Nikdo tam nikdy nechodil a obzvlášť když tam byla posedlá panenka. Koneckonců tam je furt a chodí mezi lidi, ale nikdo to nepoznal. Jak smutné.
Dům byl srovnán se zemí. Nebyla jsem u toho, měla jsem v nemocnici práci s opravdovou Mayou. Těším se na reakci Jenny a Marka. Za pár dnů je řada na nich...

Kratší kapitolka, ale trošičku drastičtější...