The knob doll

13. Konec všeho

Mayu už konečně pustili z nemocnice. Momentálně se bude stěhovat k babičce a to znamená že se minimálně dva měsíce neuvidíme. Dnešek jsem se rozhodla, že budu věnovat ji. Zašly jsme na nákupy, na zmrzku a dnešek jsme si fakt užily. K večeru jsme se dívaly na filmy a pro Mayu si kolem 9 přijeli rodiče. My jsme se rozloučily a já jsem ji věnovala poslední balíček s dárkem na každý den. Ještě dlouho jsem stála venku a dívala jsem se za autem, které tam už dávno nebylo. Po asi dvaceti minutách jsem se rozhodla jít zpátky do baráku, ale před dveřmi ležela nějaká obálka adresovaná mně. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem ji stejně otevřela. Vyndala jsem papír a strnula jsem. Nic na něm nebylo. Byl trochu ušmudlaný, ale jinak na něm nic nebylo. No ovšem do té doby, než jsem papír otočila. Byly na něm kapky krve a rudým písmem napsáno ,,Je konec." Pustila jsem ten papír, ale pak se pro něj zase vrátila. Okamžitě jsem zvedla telefon a zavolala Markovi ať přijde. Byl u mě do deseti minut.

*Marek*
Jakmile mi Jenny zavolala na nic jsem nečekal a běžel rychle za ní. Když jsem zadýchaný doběhl k ní, nic neříkala jenom mě obejmula. Měl jsem pocit, že pláče, ale to jsem ji už v náručí nesl domů.
Položil jsem ji na gauč a ona mi ukázala dopis. Absolutně nemám tušení co to je, ale doufám, že tohle už brzo přejde i Mayu.

*Jenny*
Tohle už je sakra divný. Chodím po baráku a přemýšlím, co to jako má znamenat. Přišlo mi to jako výhružka. Ale jít s tím na policii je asi blbost. Nevěřili by mi. Panenka z domu od Mayi se odvezla někam do Ameriky na průzkum a od té doby nám chodí tyhle dopisy. Nechci do toho zatahovat i Marka, ale co jiného mám dělat. Sama to nezvládnu. Tohle zvládneme, jenom už konečně musíme přijít na to, co se sakra děje.

-Timeskip-

*Jenny*
Díváme se zase na film. Odpoledne jsem psala Mayie jak se má. Je půl desáté a pořád neodepsala. Snad odepíše ráno. Teď nechci přemýšlet nad tím jak to celé je. Přitiskla jsem se k Markovi a on si se mnou propletl prsty.

,,Miluju tě," řekl a já se zarazila. ,,Taky tě miluju," a spojila jsem naše rty v jedny. Je to ten nejlepší kluk, kterého jsem kdy potkala. Chápe mě a já jeho. Za chvilku jsem slyšela pravidelné oddechování. Chvilku jsem se na svého kluka dívala a nemohla uvěřit, že je to můj kluk. Nakonec jsem nám šla udělat jídlo i přesto, že bylo půl desáté. Udělala jsem salát a za chvilku se kolem mě obmotaly silné ruce. Otočila jsem se a políbila ho. Vysadil si mě na sebe a šel s námi na naše poslední dobou oblíbené místo -  na gauč. Posadil si mě na sebe a přitiskl mi jeho rty na ty mé. I na ten salát jsem zapomněla. Po asi pěti minutách mě položil vedle sebe a po chvíli jsem zjistila proč. Šel zapnout hudbu a natáhnul ke mně ruku. ,,Smím prosit?" usmál se a já jsem s úsměvem přikývla. Přepla jsem naše LEDky na červené a začali jsme tancovat. Tancovali jsme asi dvě hodiny a pak nám tak trochu vyhládlo. Dali jsme si ten salát a užívali jsme si jeden druhého. Absolutně jsme nebyli unavení a tak jsme šli znova tancovat. Ani jsem nevěděla, že Marek umí tak dobře tancovat. Blbli jsme spolu asi do tří rána a pak jsme trošku zklidnili, aby na nás nepřiletěli sousedi. Já jsem se šla osprchovat a Marek nám udělal popcorn. Pak se šel osprchovat on a já našla film. Když přišel Marek přitulili jsme se pod deku, Marek si mě přitáhl blíž k sobě a společně jsme se zase dívali na film.

-Timeskip-

Zase jsme museli usnout na gauči, protože jsem se probudila celá rozlámaná. Šla jsem udělat snídani a Marek přišel asi za hodinu. Snědli jsme vaječinu a pak jsme se šli projít do města. Zašli jsme do jednoho obchoďáku a po asi hodině mi zavolalo neznámé číslo. ,,Zvedni to a dej to nahlas," slyšela jsem ho, tak jsem ho zatáhla do jedné z kabinek a dala to na reproduktor.

,,Chybí ti čas. Chybí ti čas. Pospěš si. Pospěš si. "

 ,,Ale na co mi chybí-" 

,,Tak co?"

,,Prý mi chybí čas," řekla jsem celkem rozklepaně a Marek si mě přitáhl do objetí.  ,, Bude to dobrý."

- 3 hours later -

Právě toho mám dost. Nevím co mě to napadlo, ale Marek mě v tom plně podporuje. Zavolala jsem do muzea manželům Warrenovým ať se tu přijedou podívat. Všechno jsem jim řekla o Maye, o všem co se tu děje. Prý to není vůbec bezpečné a nemáme se k tomu baráku přibližovat aspoň dokud nepřijedou. Už čekáme aspoň dvě hodiny doma a Marek volal Maye. Jsou prý nadšení, ale radši nedorazí. Nedivím se jim. 

-Timeskip-

Stojíme před barákem. Warrenovi jsou vevnitř. Jsou to moc milí lidé. Celou dobu jsem držela Marka za ruku. Měla jsem hrozný strach, když jsem je viděla vycházet. 

,,Tenhle barák má hroznou minulost není divu co se vám všem děje. Ta panenka je u nás zamknutá, ale ten dům je potřeba spálit. Zajdeme za Vaším starostou a osobně dohlédneme na to, aby se ten dům podpálil," řekla paní Warrenová a já ji byla tak neskutečně vděčná. Objala jsem ji. Možná bude konečně po všem. Panu Warrenovi jsme potřásli rukou a spolu s Markem jsem se ruku v ruce vydali zpátky do obchoďáku pro jídlo a potom jsme šli domů. 

Dívali jsme se na film a mně najednou začal zvonit telefon. Bála jsem se to zvednout, ale nakonec jsem to zase dala na reproduktor. ,,Ahoj Jenny, dům byl spálen a popel byl zavezen na skládku. Již se nemusíte bát žádného nadpřirozena. Místo je zbaveno nadpřirozena jak jen nejvíc to šlo," ozvalo se z telefonu. ,,O můj bože jsme Vám neskutečně vděční, že se to povedlo. Strašně moc děkujeme. Peníze Vám předá policie," vyhrkla jsem ze sebe a šťastně se podívala na Marka. Ten to šel hned zavolat Maye. Policie přispěla na odstranění domu a stát s městem taky. Po vyřízených telefonátech jsme se s Markem už jenom radovali a koukali na filmy. Koneckonců jako jsme to teď dělali v posledních dnech. 

 -Timeskip-

*Maya*
Barák je srovnán se zemí a já jsem Jenně a Markovi hrozně vděčná. Nebýt jich tak asi skončím někde na psychiatrii. Teď budeme nějakou dobu u babičky. Dokud se prý nezlepší můj zdravotní stav. Volala jsem i Warrenovým a osobně jim poděkovala. Prý už se nemusíme ničeho bát, ale stejně mě ty zážitky nikdy neopustí. Právě teď jsem řekla příběh Mattovi. Ještě jsem neměla možnost ani o něm Jenně říct. Je to super kluk. Chápe mě a já jeho. Teď sedíme v mém pokoji a díváme se na film. Mám hlavu opřenou o jeho rameno a jsem hrozně šťastná, že jsme to všechno zvládli. 

,,Víš, Mayo, chci se tě na něco zeptat," řekl najednou Matt a já se opřela tak, abych na něj viděla. ,,Teď je asi ta správná doba na to se tě zeptat jestli se mnou nechceš chodit," vychrlil Matt ze sebe takovou rychlostí, že jsem mu skoro nerozuměla. 
,,Jakože to myslíš. Jakože my dva. Jakože-" nestihla jsem to doříct, protože mě Matt chytil za ruku a podíval se mi hluboko do očí.
,,Jo. Ty a já." Pořád se mi díval do očí a čekal na mojí reakci. Já jsem nevěděla co mám dělat a tak jsem možná udělala tu největší blbost. Dala mu pusu. On si mě přitáhl blíž a já byla zase šťastná. 

Doufám, že nejste zklamaní z téhle kapitoly. Zase mě to psaní začalo bavit, takže napíšu zase pár kapitol. Děkuju moc za skvělý hodnocení. :)