Pure love (Platonic love 2.) - CZ

64.

Pro nové čtenáře a na připomenutí:

Příběh je zasazen do března roku 2016, takže věk členů The Vamps je podle toho upravený. (Tak to dopadá, když píšete jeden příběh milion let, proto nebuďte jako Dreamy.)

JAMES' VIEW

Plácl jsem rukou vedle sebe a když jsem na hotelové posteli nenahmatal vedle sebe nikoho, bolestně jsem se zamračil. Byl to jen sen. Otočil jsem se na záda a přerývavě vydechl. Proč se mi o tobě zdá? Proč moje podvědomí se tě nechce pustit po tom, co jsi mi řekla, ať žiju bez tebe.

Bez motivace jsem se donutil nachystat na den a jít s kufrem do tourbusu.

„Aaaaaa Charlie!" Tak nejsem jediný, který myslí na Charlie. Con se přiřítil do místnosti s úsměvem na rtech. Ani jsem se ho nestačil zeptat, co tím co řekl myslel a uvědomil jsem si, že něco musím udělat.

„Všechno nejlepší Condore!" Objal jsem ho a on mi to opětoval s děkováním a než jsem se stačil od něj vymotat, skočili po nás i ti zbylí dva a gratulovali mu taky.

„Musíme to oslavit!" Prohrásil Bradley.

„To jo...dvacet ti je jen jednou." Řekl až smutně Tristan se zamyšleným výrazem, jako by vzpomínal na dávné časy.

„Trisi je ti 21, zase tak starej nejseš." Zasmál jsem se a drknul do něj a kluci se rozesmáli se mnou.

„Co se furt tak culíš? Užíváš si být cetka?" Pověsil se na Cona Bradley a zaškubal s ním.

„Vlastně jo! Charlie mi popřála k narozeninám!" Zvolal radostně a my všichni se zasekli.

„Vážně?" Vydrkotal Tris a já se posadil na sedačku a aniž bych chtěl, vyjely mi koutky rtů do úsměvu. Tak možná ten sen, co jsem dnes měl by mohl jednou být skutečností a Charlie se k nám vrátí. A nebo ne a dělám si plané naděje.

„Jo!...po třetí ráno, ale stejně." Krátce poskočil na místě a sedl si na sedačku naproti mně a ti dva stojící si každý sedl z obou stran Cona a přimáčknutí na něj mu koukali do mobilu. „Co děláte?" Uchechtl se Connor.

„Tak nám to ukaž." Hodil mu ruku kolem ramen Brad a já se pro sebe zasmál.

„To nemůžu...řekla, že to nemám nikomu říkat." Objasnil a my všichni na něj hodili pohledy jakože Cone, kdy ti to dojde. „Uuupsss...no tak teď už je to asi jedno tím pádem." Zčervenal z toho, že se prořekl a urovnal se na svém umačkaném místě. „Poslala hlasovku."

-„Coníku všechno nejkrásnější! Doufám, že si dnešní den užiješ, jak nejvíc to půjde a nenecháš si ho ničím zkazit...ani mým chováním-„ Zasekla se, ale já v tu chvíli nedokázal rozpoznat všechny emoce, co se ve mně mísili se zvukem jejího hlasu, když jsem koukl na Trise a Brada, jako by zadržovali dech. „-fůůů-„vydechla hlasitě a já si všiml, že slyším slabě zvuk projíždějící dopravy v nahrávce. „-chci, abys věděl, že tě mám ráda...to že neodepisuju a nezvedám hovory, neznamená, že bych se s tebou...nebo s kluky nechtěla bavit...prostě to tak musí být, neptej se proč a prosím-„ vydechla těžce, "neříkej jim o téhle hlasovce...pochopím, když si ji ani nepustíš, jak tu teď sedím venku a mám výhled, mám šanci přemýšlet a vím, že se chovám strašně a zřejmě nepochopitelně, proto pochopím, když tohle nepřijmeš, ale omlouvám se...aghrrr-„ Najednou zamručela a já slyšel plesknutí něčeho. „já nevím, proč ti tohle všechno říkám, mělo to být  jen přání k narozeninám...tak znovu...všechno nejlepší, ať se splní všechna tvoje přání, buď pořád takový veselý ťuntín jako tě znám a nezapomínej, že tě mám ráda. Muahhh." Udělala zvuk jako když posílá pusu a já si uvědomil, že mi stéká něco po tváři. Slzu jsem rychle setřel, aby si toho kluci nevšimli, ale ti všichni tři měli hořkosladké výrazy.