Pure love (Platonic love 2.) - CZ

23.

CHARLIE's VIEW

Rozběhla jsem se po písku a roztočila se kolem dokola. Tohle jsem každopádně potřebovala. Vypadnout. 

Nade mnou letěl racek a já se trošku zajíkla a pak se zasmála. 

"Co se děje?" Došel ke mě James.

"Jsem se lekla racka." Uchechtla jsem se. A vlasy se mi větrem nahrnuly na obličej. Začala jsem se točit po písku a vlasy lítaly kolem mě. James mě chytil a v tu chvíli jsme oba koukali na pohupující se vlny na břehu. "Asi si tu postavím stan a dožiju tady do stovky." 

"Proč zrovna do stovky?" Zasmál se. 

"Pak půjdu do domova důchodců někde v Alpách, abych byla na krásným vzduchu a aby se o mě starali a vozili mě lanovkou." Objasnila jsem naprosto vážně. Naprosto asi ne.

"Máš ráda hory?" Odbočil trošku. 

"Jo. Ty?" Optala jsem se a on položil bradu na moje rameno a ruce kolem mého pasu. 

"Taky, v Texasu a v LA je nádherně na pohorcích." 

"Alpy!" Zasmála jsem se. "Ale ty v LA byly božský." Otočila jsem se k němu. "Co máme za plány teď?" 

"Vrátíme se k autu, ale jinou cestou, kolem pláže a skate parku, u toho lesa." 

Sedli jsme si na rampy a já zjistila, že to vždycky s vampíkama sedím na rampách.

"Ve třinácti jsem to tady sjížděl na kole." Uchechtl se. 

"Vážně?" Podivila jsem se a snažila si představit Jamese, jak tady jezdí. 

"Ani si mě nepředstavuj! Měl jsem hroznej účes a tehdejší móda nebyla nic moc." Nakrčil nos a koukl kolem. 

"Já vím, jak si vypadal." Zasmála jsem se. "Ten obrázek s lamou si budu do smrti pamatovat i kdybych měla otřes mozku." Drkla jsem do něj ramenem. 

"Jak?" 

"Internet zlatíčko." Uchechtla jsem se a on se na mě podíval, jako by se přeslechl. 

"Tak půjdem." Pleskl mě do stehna a seskočil a nastavil mi ruku, kterou jsem s úsměvem přijala. 

"Dobře. Takže snídaně, restaurace, zvířata, příroda, tvůj domov, skatepark." Počítala jsem na prstech. Jen kývl a dál se věnoval sledování křižovatky. "Takže teď?" 

"Počkej si." Soustředěně zajel do ulice a na příjezdovou cestu k domku. 

"Co to?" Zastavila jsem se s otevřenou pusou. On se na mě s vypnutím motoru podíval a usmál. 

"A tady máš mě asi nejvíc." 

"Řekni, že tam jsou další koťata." 

"Ehm...ne." Jeho úsměv začal ovadávat. 

"Panebože, neříkej mi, že tam za těma dřevěnýma dveřma je tvoje rodina." Masírovala jsem si spánky. Pomoc!!

"Představím tě jako kamarádku. Neboj." 

"To byla chabá omluva." Založila jsem si ruce na hrudi.  "Jamie, já tohle neumím." 

"Ty si mi řekla-?" Nechal vyznít a s údivem na mě pohleděl, zatímco já  rudla a chytala se za pusu. Začal se culit. Ne ne ne. "Tak pojď Hopinko." Řekl naschvál. Koukla jsem na něj 'to nemyslíš vážně'. 

Sesunula jsem se jak nejvíc to šlo na sedačce auta. "Nikam nepudu." Vydechla jsem zadušeně. 

"No jestli se chceš s mojí rodinou seznámit v týhle poloze v autě, tak já je zavolám nebo..." Skousl si ret a já na něj rychle pohlídla.