Pure love (Platonic love 2.) - CZ

24.

JAMES's VIEW

Hrál jsem si s jejími prsty na mé hrudi a zkoumal její černý lak na nehtech. Místy byl oloupaný, ale mě to bylo jedno i tak byla dokonalá a já si užíval sílu okamžiku. Její jemnou pokožku na mé. 

"Nad čím přemýšlíš?" Vzhlídla ke mě a prohrábla mi vlasy a ještě víc se na mě rozplácla. 

"Nad tímhle okamžikem." Koukl jsem jí to modrošedých očí, které v sobě měly jiskřičky a působily tak víc modře. 

"Víš, co je vtipný?" Zahihňala se. 

"Co?" Pohladil jsem jí po tváři a ona trochu přivřela oči. 

"To že kdyby to bylo úplně první rande, tak by to bylo docela zvláštně-divňo-zvrhlý." 

"Jak  to myslíš?" Nechápal jsem. 

"První rande je sotva pusa většinou. Já poznala tvojí rodinu, fotila s tebou pro kampaň, byla na snídani, večeři, u moře, v lese, skateparku a skončili jsme zmoklý a pak v mojí posteli." Rozesmáli jsme se. 

"Pravda." Políbil jsem jí rychle a začal se zvedat. 

"Kam jdeš?" Zakňourala obalená do deky.

"Potřebuju na záchod." Zasmál jsem se a ještě se naklonil na další polibek. 

Vrátil jsem se a ona už byla oblečená. 

"Ale no tak." Pronesl jsem a ona se ušklíbla.

"Je už skoro deset. Táta tu do jedenácti bude." Vysvětlila a já si natáhl to co v sušičce uschlo. "Možná by sis sem měl dotáhnout taky oblečení." Zasmála se a stáhla si vlasy do culíku. 

"Mě se ještě nechce domů." Objal jsem jí na posteli. 

"Hele mám nápad!" Poskočila. 

"Ty asi vážně nejseš normální holka, co se zajímá o kosmetiku a miluje růžovou a bojí se o své nehty." Uchechtl jsem se. 

"Nesnáším růžovou. Sleduj hru, zase prohraješ." Vyplázla na mě jazyk a čudlovala něco na ovládání pro playstation. "Já nejsem holka. Jsem mimozemšťan a narodila jsem se na mléčné dráze." 

"A co jednorožec?" Zasmál jsem se a rukou prapodivně pohnul, abych se ubránil barelu a předjel jí. V té hře.

"Můj bílý mazlíček, co obývá šedotyrkysovou duhu." Usmála se a stále čuměla do obrazovky. "Jo!" Vyskočila na gauč a dělala nějaký taneček, zatímco já se smál. "Prohrál si, prohrál!" Vzal jsem jí pod koleny až na mě spadla. 

"A nehorázně dětinská." Políbil jsem jí dlouze, pak na mě vyplázla jazyk. 

"A nehorázně úžasně líbá." Pronesla sarkasticky. 

"V tom ti odporovat nebudu." Koukla na mě a chytla mě kolem krku. 

"Si myslím." Naklonila hlavu na stranu a s úsměvem mě pomalu políbila. "Takže další hra?" Zvedla se najednou a já v šoku otevřel oči až se mi zasmála. 

"Fajn, ale až si s tebou dám Call of Duty, uvidíme kdo vyhraje." Zamumlal jsem a ďábelsky se usmál.

"Já tě slyšela." Už zase hypnotizovala hru. 

"Hele nenarážej mi do autíčka!" Chytl jsem jí jednou rukou za pas a odhodil na konec sedačky a ona autem nabourala. 

"To není fér!" Skočila na mě a sedla si mi na klín a kdykoliv jsem se chtěl kouknout přes její rameno, naklonila se abych neviděl.