Pure love (Platonic love 2.) - CZ

16.

CHARLIE VIEW

Právě mi zvonil budík, ale já překvapivě už byla dávno vzhůru, nakloněná k umyvadlu. Několikrát jsme si opláchla obličej a rukama se zapřela o hrany umyvadla a koukla na sebe. Zakroutila jsem nad sebou hlavou. 

Moc jsem neřešila, co si na sebe vezmu. Takže černé džíny a proužkované triko s cardiganem úplně stačili, vlasy jsem nechala rozpuštěné. K snídani jsem si nakrájela mango a dala s vodu s citrónem, abych se ještě pořádně probrala...

Ani nevím kolik bylo hodin, ale automaticky jsem vycházela z bytu a šla přes park. 

Nemůžu uvěřit na co jsem to kývla. Jo napadlo mě to samé, co jeho ale netušila jsem, že po tom skočíme oba i když je to taková kravina. Něco takovýho. Mám pocit jako bych byla v nějakém špatném filmu. Máš to cos chtěla, nechtěla si vztah jako takový tak tady máš tohle.

"Promiňte." Svými myšlenkami jsem byla tolik zabraná do toho, co se stalo,že jsem ani na cestu nemohla dávat pozor. 

"Charlie?" Koukla jsem se do těch modrozelených očí. 

"Jamesi?" Tak si mohla říct aspoň AHOJ. "Co...co tady děláš tak brzo?" Přitáhla jsem si čepici trošku víc na hlavě. 

"Já nemohl už spát, šel jsem se projít, co ty?" Pohupoval se jako když nervózně na chodidlech. 

"No já jdu do školy." 

"A jo, jasně, promiň." Uvědomil si. 

"V pohodě." Mávla jsem rukou. "Tak někdy." Mrkla jsem. Mrkla jsem?!!

Usmál se. Ufff. "Jasně." Skousl si spodní ret a objal mě. 

"Ehm veřejnost." Zamumlala jsem. 

"Tohle je jen objetí." Pohladil mě po celé ruce a já nadzvedla obočí. "No jo tohle možná nebylo až tak jak jsme se domluvili." Přiznal. 

"Já fakt musím...čááu." Otočila jsem se rychle a odešla rázným krokem. Tohle bylo divný.

Docela jsem se divila, když jsem před školou byla v osm, přitom začínáme v devět. 

Opřela jsem se o zídku kousek od vchodu do školy a rozhodla jsem se, že tu půl hodinu počkám na Michelle. 

"Čau Charlie." Objevil se přede mnou kluk s tmavě hnědými vlasy, taková barva jakou má Brad, až na to že tyhle byly rovné a kratší.

"Ahoj Jayi." Koukla jsem se kolem, aby věděl, že nemám nějak extra náladu s ním mluvit. 

"Píšem dneska něco?" Tak mě asi nepochopil. Dal si ruce do kapes u rozepnuté bundy a přešlapoval na místě, jako by mu byla zima,cože byl paradox,protože já tu stála v cardiganu úplně v pohodě. 

"Asi ne. To se zeptej někoho jinýho,víš, že já ti nikdy nic neřeknu na sto procent." Řekla jsem schválně, protože jsem viděla přicházet Jacoba na druhé straně, tak aby se šel zeptat třeba jeho. 

"Hej Jaco!" Zamával na něj. Nikdy jsem nepochopila, proč si říkají tak divně. "Pojď sem." Jen to ne.

"Ahoj Jacobe." Koukla jsem po něm a protočila očima. 

"Nazdar párci." Plácl si s Jayem a na mě mrkl. WTF? 

"Hele tak čau, už vidím Michelle." Bez jakéhokoliv rozhodování jsem se vydala za ní. "Panebože děkuju za tebe." 

"No to je mi přivítání." Zasmála se a objala se se mnou. 

Konečně skončila osmá hodina a my mohli vypadnout ven s tím, že zítra je už konečně pátek.