Pure love (Platonic love 2.) - CZ

48. 1/2

Vyjádřete se mi po kapitole jestli by jste chtěli Character Ask:) Byl by asi předposlední k Pure Love♥

CHARLIE'S VIEW

Otočila jsem se a za mnou byl on. Modrozelené oči se do mě vpíjeli a skousnutý ret byl tak moc napnutý, až bych si mohla myslet, že to bylo bolestné. Viditelně se mu pohnul ohryzek. Odcházel. Proč odcházíš?

"Jamesi!" Zakřičela jsem a otevřela oči.

"Charlie v klidu." Seděla vedle mě Kirstie. "Lež a odpočívej, chceš něco k jídlu?" Zavrtěla jsem hlavou a rozhlídla se kolem. Tady jsem nikdy nebyla.

"Kde to jsem?"

"U mě v bytě." Ozvala se z vedlejší místnosti.

"A co tu dělám?"

"Ležíš." Díky, pomohla si mi fakt. "Tak sedíš." Vrátila se zpět a já chtěla kývnout hlavou, ale zabolelo to, jako by mi tam někdo vysypal střepy a ty mě bodaly do spánků. "Omdlela si na ulici, před tou kavárnou, jestli si to pamatuješ. Pak si mi namítala, že tě nemám vozit do nemocnice a tak jsem zavolala taxi. Sem si došla po svých, ale asi si to nepamatuješ...pak si se rozplácla na podlaze v obýváku a pak mi tě pomohla Jas dát na gauč." Odhadovala jsem, že Jas je její kamarádka, ale nikde jsem jí tady neviděla. A taky jsem si vážně tamtu část nepamatovala. "Už pojedeme do nemocnice?"

"NE!" Vykřikla jsem a posadila se normálně a všimla si, že jsem v tričku, takže ještě horší...ony mi musely pomoct s oblečením, tahat mě a kdoví co ještě. Cítím se za sebe fakt strašně...proč jsem tak slabá, nafackovala bych si už.

"Jo přesně to jsem čekala...tak co se s tebou děje?" Sedla si vedle mě a já se protáhla až se mi vhrnulo tričko "Je ti špatně hodně často?"

"Ráno, odpoledne, večer, v noci...jo někdy jo." Pokrčila jsem rameny a cítila se unavená.

"Nejsi náhodou-"

"-ani na to nemysli, to už tu bylo! Žádný takový." Sekla jsem jí. V něčem si byli s Jamesem podobní...napadalo je to nejhorší. Dítě.

"Kdy naposledy jste...?" Nedořekla to, asi jí nebylo příjemný se na to ptát.

"Sakra...asi tak...v listopadu možná?...no asi tak nějak." Přimhouřila jsem oči a fakt si to moc nepamatovala. To je jako už přes dva měsíce?

"Tak to je docela výdrž." Kývla hlavou a já nepochopila jak to teď myslí. "No když jste spolu na těch horách nic neměli."

"Jo takhle." Zavřela jsem oči a ona se mnou zatřásla. "Co je?!" Vyjekla jsem.

"Bála jsme se, že upadáš do bezvědomí."

"Jen mi není příjemný se bavit o...-"

"Řekni už to jméno."

"O Džžžžž-"

"Charlie!"

"Kirstie!" Oplatila jsem a pak jsme se rozesmály.

"Jdu pro test."

"Cože?"

"Zkusíš si, jestli tam nemáš Mcveyátko." Ugh...co fuj? Jak? Omg Kirstie!

"Fuj." Sjela jsem po opěrce na zem a přetáhla si přes hlavu deku. "Nemám. Jsem si téměř jistá. Je mi necelých 18, nemůžu-"

"- někde jim je jen 12 a mají dítě...můžeš!"

"Takhle jsem to nemyslela...já ho nechci. Navíc, to je blbost, nadává to smysl...Pokud bude, už nebude."

"Charlie!"